so nice blogger
před 12 lety
Včera sem po dlouhé době navštívil divadlo, večer sem z něho byl nadšenej, v noci už sem moc nevěděl, o co šlo a ráno sem byl rád, že si pamatuju jak se jmenuju a že sem vůbec v nějakým divadle byl. Ale o tom až pozděj. Už při příchodu mě scéna hry Sportštyk v Komedii nadchla. Hlediště bylo umístěné netradičně na pódiu a naopak herci pobíhali po dřevěném fotbalovém "trávníku" instalovaném na sedadlech (no těžko se to vysvětluje). Šlo totiž částečně o fotbal. Ale ne o žádné poslepované dialogy a lá Ivánku, kamaráde, nýbrž o nefalšované rakouské částečně autobiografické drama pošuklé autorky Elfriedy Jelinkové (autorka knižní předlohy/románu Pianistka) o problémech a rozdílnostech mezi dvěma nesmiřitelnými pohlavími (muž a žena). Upřímně: obsah jsem moc nepochopil, protože to bylo všecko strašně symbolický a intelektuálský, tak pořád přemýšlím, co se mi na tom vlastně tak líbilo a vyšvihlo tuto inscenaci na druhé místo v mém skromném divadelním top žebříčku (první pořád Pan polštář). Asi ta scéna a herci. Fotbalové hřiště, pípa přímo na parketě (pivo dokonce v rámci hry nosili i divákům), neuvěřitelně uvěřitelní herci, geniální, mrazící hudba, spousta násilí a fašismu, erotiky a bezprostřednosti. Zábavný, krutý, dojemný a pravdivý. Takovej ten typ kontaktního divadla, kdy jste sice části hry, ale nemusíte se bát, že vás nějakej kumštýř vytáhne na pódium a ztrapní vás před Arnoštem Goldflamem. Jo ten seděl stejně jako já ve druhé řadě a při jedné fotbalové hře (nojo, kucí čutali přímo před náma) to schytal míčem na plešaté čelo a udělal takovej srandovní kňučivej zvuk. No ale nebyl ani zdaleka tak srandovní jako dědek, co seděl hned vedle mě, chlemtal pivko z kelímku, kručel v žaludku a pořád jim do té hry provokativně skandoval až se ti herci nasrali a normálně tam za ním jeden došel a třásl s ním až mu málem roztrhl košulu ať už kurva drží hubu. Herec to prý nebyl, ale to sme se dozvěděli až na konec, kdy je možný si s hercama pokecat u pípy. Patřilo mu to. Ale jinak to bylo divadlo hlavně smutný a drsný a vůbec prostě skvělý, ale tak na to prostě zajděte, protože to rozhodně stojí za to. Kilo pro studenty, více tady.

Nejlepší comics, co jsem kdy četl, je Wareův Jimmy Corrigan. A Thompsonovi Blankets. A Gaimanův Sandman, Moorova League of Extraordinary Gentlemen, Millarovi The Ultimates, Ennisovo Born, Ellisův Transmetropolitan, Morrisonovo WE3 a co já vím co ještě. Ten seznam teď rozšiřuji o Black Hole, černobíly nezávislý comics Charlese Burnse o epidemii neznámé pohlavní choroby, která zásahla Seattle v polovině 70. let. Nemocí mohou onemocnět pouze teenageři a projevuje se rozsáhlými mutacemi, které nakažené vyčleňují ze společnosti. Comics můžete číst jako fakt hodně strašidelný horror nebo jako metaforu AIDS nebo jako netradiční love story s překvapením na závěr, záleží jen na vás. Burns příběh vypráví nelineárně, podobně jako třebe Tarrantino Pulp Fiction a možná budete muset comics přečíst víc než jednou, aby vám došly všechny detaily. Kniha vycházela nejprve na pokračování ve dvanácti sešitech a je neuvěřitelné, že se autorovi během deseti let podařilo udržet stejný styl vyprávění i kresby. Přečtěte si to, prosím, ať si s někým můžu promluvit o tom, co vlastně Chrissy dělá na úplně posledním obrázku dvanáctého sešitu. Budete, samozřejmě, potřebovat tohle.
"Bilance osmi let vládnutí ČSSD je v hrubých rysech tato: bývalý ministr financí sedí ve vězení za mnohamilionový podvod, jedna z jeho kolegyní z vlády je krátce před rozsudkem. Ve vězení už sedí nebo čekají na proces tajemníci dalších čtyř ministrů (dokonce premiéra). Jde o korupci, podezřelé zakázky, tunelování a v jednom případě dokonce plánování vraždy novinářky. Dále jsou tu zoufale předražené zakázky jako Internet do škol, dálnice do Ostravy, nákup letadel, vážná podezření na mamutí praní špinavých peněz, jako je prodej ruského dluhu firmě Falcon. Vládnutí sociální demokracie přineslo také 'novinku' v podobě styků premiérovy rodiny s lidmi podezřelými z kontaktů s organizovaným zločinem (obchodem se ženami). Za vlády ČSSD jsme také zažili pokus o vraždu stranického věřitele krátce poté, co se přihlásil o svoji pohledávku (případ Lhotský). Pod vládou sociální demokracie došlo k paralyzování policejních oddílů, které se zabývají vyšetřováním organizovaného zločinu, nebo ke zneužívání bezpečnostních prověrek udílených Národním bezpečnostním úřadem. Sociální demokracie přinesla propojení své strany či jednotlivých ministrů s lidmi podezřelými z miliardových tunelů, úvěrových podvodů, světem, který si své účty vyřizuje vraždami. Také v případě afér jako Unipetrol, Setuza či Krejčíř je ČSSSD součástí nesrozumitelné hry o miliardy. Přitom nejbližší podřízený sociálnědemokratických premiérů byl přistižen při nabízení úplatku, zatímco bývalý ministr zemědělství přihraje jedné z finančních skupin majetek ve stamilionových hodnotách, a pak odejde do spokojeného politického důchodu." (Marek Švehla, "Jděte se skandály k čertu", Respekt 2006/17)







                                                                                                                                                                                                                                                                                                     (vidite v pozadi)
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                (tatranku vidite ve spodni casti  fotky)


ovy jarni....







