Báthory: recenze dabingu

Kdejaký kulturní plátek se snaží předhonit svou konkurenci v honbě za co nejčerstvější recenzí na film. Emaracana vám nabízí exkluzivní recenzi na nový Jakubiskův film Báthory, který bude dokončen až na podzim letošního roku (optimistická verze), již nyní. Začnu hezky zostra: bude to propadák. Alespoň co se dabérské stránky týče.
Ale vraťme se na Barrandov, kde to všechno začalo. Nejmenovaná produkční firma hledala německy mluvící levnou pracovní sílu a záhadně se přes několik telefonátů dostala i ke mně. Zrovna jsem psal smsku (ty vole, dyť já německy neumim) spolužákovi, který jim dal na mě kontakt, když v tom zazvonil telefon a já produkční na všechno kývl. Mluvit a umět je sice rozdíl, ale otázka zněla jasně. Mluvíte německy? No, mluvim.
A tak se jelo v neděli ráno na Barrandov dabovat německy ve skupince čtyř českých kluků a pěti holek (Němců je v Praze málo). Ve studiu se nás ujal sám mistr a jeho pravá ruka (anglický producent) a po matoucím pětiminutovém úvodu my vám řeknem co budete říkat a vy to pak nějak německy zaimprovizujete se začala natáčet zvuková stopa. Nutno dodat, že především čtyřčlenná chlapecká skupina němčinou moc nevládla a své chabé znalosti tahala z paty snad jen díky alternativním metodám výuky (Radek s Petrem vyrostli na německém pornu, pravicový Filip hltal od rané puberty Hitlerovy projevy a já nakombinoval fragmenty gymnaziální jazykové nutnosti s výkřiky soldátů z Commandos). Výsledek katastrofální.

1. scéna: rakouská armáda utíká před Turky. Všichni řveme. Po vyplýtvání slovní zásoby: schnell, Die Turken, Achtung, das turkische Schwein se uchýlíme ke řvání neartikulovaných zvuků. V extázi vykřikuju Turken sind vorbei (až po nahrávání se dozvídám, že vorbei znamená pryč a ne před nebo za, jak jsem si myslel). Jakubisko je nadšen.
2. scéna: nahá žena uhání před rakouským vojskem. Úkol: zahrát nadržené vojáky. Každý vzlášť má vyloudit nadržený zvuk a zařvat sprostou nadrženou hlášku v němčině 17. století. Před pěti holkama. *Cenzurováno*. Jakubisko říká, že jsme byli wunderbar baječni! (asi si myslí, že jsme fakt Němci)
3. scéna: opět jednotlivci. Máme vyloudit zvuk umírajícho a pak zvuk ruky (!), která zabijí. Něco jako Fšššššch.
4. scéna: vcítit se do šlechty, která právě ve Vídni vyslechla vůbec první operu. Mámě křičet Bravo!, Monteverdi! Z vlastní iniciativy připojujeme věty typu Hast es es gehort? es War wunderbar! Es war fur mich fur das erste mal, die Oper. Wunderbar! Ich mag Oper. Někomu z nás se podaří vykřiknout Superfantastisch!
5. scéna: skupina soldátů běží hradem a kosí nepřátele. Konečně vykřikuji oblíbenou frázi z Commandos Ein Verletz da (ajnfelecda!), myslim, že to znamená něco jako narušitel, nebo taky ne. Filipovi uklouzne nějaká ohavnost o Lebensraum. Německá premiéra bude zavánět mezinárodním skandálem.
na 6. - 10. scénu jsem byl odstaven od mikrofonu.
11. scéna jen korunuje naše neumětelství. Úkol: nadabovat Srstku v roli kata, který něco vypaluje na záda nahé nesťastnice žhavou tyčí (teď už si nikdy Chcete mě z archívu nepustím). Ujímá se toho Filip s univerzálním jaaaa gut jaaaa...

Děsí mě, že to přijde absurdní a zvrhlý jenom nám. Po nás nastupují Maďaři.