El Presidente de Bananistan

Po měsících příprav jsme si to včera konečně odbyli, celé město i škola si může oddechnout. Svou návštěvou nás totiž poctil pan prezident s chotí a svitou nohsledů, tvořenou místní i krajskou honorací. Nejvíc se těšil malý Svára, který na kroměřížskou misi pana prezidenta z před dvěma lety dodnes vzpomíná se slzou v oku. Tehdy si totiž na školní kopírce ofotil obraz prezidenta, kopii pak důmyslně vystřihl otvory pro oči a s obrazem upěvněným k hlavě provázkem chtěl vítat prezidenta před Justiční školou, za což mu pak hrozilo vyloučení bez možnosti přijetí na jinou střední školu všeobecně-vzdělávacího typu na území celé České republiky.

Malý Svára se svým hrdinou

Já sám jsem byl pověřen nachystáním improvizované besedy s prezidentem, která se odehrála v k tomuto účelu zvláště zrekonstruované aule. Původně jsem snahu připravit se studenty baterii závazných otázek považoval za vtip a navrhoval jsem, že v tom případě vypracuji i odpovědi pana prezidenta, ale věc nabrala zcela vážný tón, když se mi dostal ro ruky nejen podrobný program návštěvy prezidenta, ale i seznam navrhovaných otázek. V první chvíli jsem zazmatkoval a považoval obojí za materiály prezidentské kanceláře, dnes už ale po mnoha dezinformacích a reintepretacích nejsem schopen zodpovědně říct, kde se vzaly. Itinerář obsahoval kromě několika gramatických chyb ("předá slovo moderátorovy") i tak detailní informace, jako že po skončení diskuse "aktéři sestupují z pódia v pořadí: paní ředitelka (ukazuje prezidentovi cestu), prezident, hejtman". Doporučené otázky pak mezi sebou skrývaly několik skutečných perel, např. "Pane prezidente, základy Evropské unie byly položeny nedlouho po druhé světové válce a to jako prevence dalších evropských konfliktů. Neměli bychom - jako malá země - nyní spíše využít 'drajvu' Německa k završení integrace Evropy? Příští německý kancléř by mohl být třeba nacionalista! A máme opravdu jistotu, že v Evropě již nikdy k válce nedojde? (student - historie, politologie)" Všimněte si především té závěrečné typologie studenta v závorce, která měla zřejmě otázku přiřadit k nějakému vizuálně přijatelnému tazateli. A má nejoblíbenější: "Pane prezidente, jste známý zastánce privatizace. Nemělo by se třeba naše gymnázium privatizovat? (student - recesista)"

Dychtivé pedagožky netrpělivě vyhlížejí prezidenta

Vlastní návštěva prezidenta trvala přes tři čtvrtě hodiny a spočívala v krátkém představení regionálních celebrit a následné besedě se studenty. Hned průchod prezidenta školou byl poznamenán první drobnou nepřijemností, protože děti svými těly nešikovně zakrývaly výzdobu chodob, která byla v posledních týdnech pracně vytvořena. I z toho ovšem plyne poučení pro příště: do školy patří buď děti anebo výzdoba, obojí je zbytečně nákladné. Po vstupu prezidenta do auly jsme všichni přesně podle protokolu povstali a čekali, až se prezident usadí. Čekání mi zpříjemnila nějaká asistentka z prezidentova četného doprovodu, která polohlasem oznámila, že můžeme i tleskat, na což jsem zareagoval hlasitým pokynem "Děcka, prý můžeme i tleskat!" a tak spustil první z vlny frenetických potlesků. Klaus mluvil dobře, je to zdatný řečník. Dotazy se týkaly obvyklých témat typu státní maturity, příčiny povolební krize, spokojenost s Topolánkovou vládou, otevření archivů STB, šance na znovuzvolení a tak. Nejvíc se ale Klaus držel ekologických a environmentálních témat, která ho teď asi pálí nejvíc. Prezentuje se jako konzervativní extremista a některá jeho tvrzení jsou podle mě až za hranicí racionální diskuse: globální oteplování není dokazatelné, ozónová díra se sama zacelila, korupce politiků v ČR v podstatě neexistuje, podíl bývalých komunistických prominentů ve vedoucích funkcích je zanedbatelný, okolní státy nám míru naší politické kultury mohou jen závidět, registrovaná partnerství jsou z nějakých záhadných důvodů nepřijatelná. O jediný rozruch se postaral prezidentův poradce Jakl (ten člověk je mi docela dost sympatický, no je tohle normální?) svým tvrzením, že globální oteplování nemáme zastavovat, protože čím větší teplíčko, tím kratší sukýnky... Na o pak už byl konec a prezident pokračoval v programu setkáním s občany na Velkém náměstí. Ve tři čtvrtě na tři se na náměstí nemohlo sejít nic jiného než obskurní společenství duchen a socek, kteří povykovali, mávali berlemi a vykřikovali iracionální hesla plná frustrace a ublíženosti. Ale to už je jiná pohádka pro jiné čtenáře.