Vcera jsme s Mackem, Danem, Swancou, Pecou a jeho novou holkou (pro ty, kteri to jeste nevi: Peca ma novou holku, ale zatim je to tajemstvi) navstivili strahovsky klub cislo 10. K nasemu velkemu prekvapeni nas uvital interier prestaveny z duvodu nasledujiciho koncertu...SENO...
Vstup se zacal vybirat az kdyz jsme byli uvnitr, ale stejne jsme tomu neunikli. Nastesti jsme toho pana, ktery nas nutil zaplatit ctyri petky a vykladal nam, jak v Kromerizi utratil sedm kil za to, ze do neho ve sklepech lili spanelske krabicove, ukecali na dvacku, ktera byla nakonec stejne az az...
Vystup panu virtuozu zapocal kytarista, jak jinak nez lazenim, ktere ovsem nebralo konce. Kdyz se k nemu pridal bicman, tak uz bylo jasny, o co jde.....asi pulhodinovy, monotonni projev dvou absolutne nekreativnich, neinventivnich, nejspis nikdy nicim neinspirovanych lidi.
Libilo se nam to. Vsem. Hanicka si sla dokonce s kytaristou popovidat...o tom, ze je to fakt fpoho, ale ze uz by si mohli dat pauzicku.
Ta nokonec prisla, ale zase skoncila.
Druha pulka byla, pomineme-li kytaristovo skuceni, o neco lepsi. Z ponureho unergroundu se vyvinulo bubenikovo, misty drum & bassove, az techno solo...
...asi uz jsem byl trochu pod vlivem vsech dostupnych omamnych latek, nebo ten chlapik v sobe opravdu neco mel. Presny jak hodinky (rolexky, uoe, zlaty) a kdybych nevidel ty skopky na vlastni oci, tak bych byl presvedceny o tom, ze je to cista elektronika.
V globale teda: koncert nic moc, ale myslim si, ze SENO by si mel alespon jednou za zivot poslechnout kazdy...