Da Vinciho kód

Nemám nic proti bestsellerům a považuji se za oddaného fanouška Harryho Pottera, ale z přečtení Da Vinciho kódu nemám dobrý pocit. První překlad knihy pod názvem Šifra mistra Leonarda jsem po pár desítkách stran znechuceně odložil, protože překlad individua s podivným jménem Zdík Dušek je podle mého naprosto nečitelný. Měl jsem proto radost, že mé oblíbené Argo vydalo knihu v novém překladu a dokonce v rozšířením obrazovém vydání. Protože ležím v posteli s teplotou, rozhodl jsem se dát knize ještě jednu šanci. Da Vinciho kód je béčková konzumní literatura, která nestojí za přečtení. Dan Brown sice možná vyhrál soudní spor o plagiátorství, ale nikdo mi nevymluví, že je jeho kniha vývarem z Ecova Foucaultova kyvadla a možná i dalších postmoderních knih o konspiračních teoriích. (Stejně jako jsou Andělé a démoni vykrádačkou z trilogie Illuminatus! od Shey a Wilsona.) Navíc to, co Eco ve svém gejzíru nápadů odbude několika větami ("Kdo se vlastně ženil v káni Galilejské?"), Brown těžkopádně roztahuje na pětiset stranách a používá místy argumentaci, která nemůže přesvědčit ani dítě ze základky. Zvlášť mě pobavila opravdu radikální interpretace Disneyho Malé mořské víly jako "devadesátiminutové koláže neskrývaných narážek na ztracené božství Isis, Evy, rybí bohyně Pisces a samotné Máří" a pak ještě vylíčení francouzského prezidenta Mitteranda jako celebrity tajných společenství. Nechci působit domýšlivě, ale Brown mě ani jednou nepřekvapil: hlavního zloducha jsem třeba identifikoval hned při jeho prvním vystoupení na scénu. Hádanky a kryptogramy v knize jsou úplně uhozené, jako příklad může sloužit ta naprosto směšná se zrcaldovým písmem. Krom toho je kniha i strašně prvoplánovitě napsaná a v podstatě každá kapitola končí cliffhangerem; u seriálů mi to nevadí, ale u knihy to působí čím dál trapněji. Na film se teda fakt netěším: pokud Ron Howard ještě zjednoduší beztak primitivní předlohu, čeká nás opravdu pitomej biják. Pokud někoho zajímá celkový přehled omylů a nepřesností v Brownově knize, mrkněte sem. Dost mě taky pobavila stránka "Create Your Own Dan Brown Novel" (tady), na které si můžete vygenerovat vlastní konspirační román. (Mým nejlepším výtvorem bylo Andělé a andělé o pražských satanistech, kteří se snaží britské královské rodině uzmout křížkovku skrývající polohu hradu Camelot.) Na závěr nezbývá než ještě jednou doporučit Ecovu knihu a pro popkulturní nadšence comics Preacher, kde Garth Ennis řeší to samé co Brown, ale za přispění irských upírů se sklonem k alkoholismu, sadomasochistických nácků v latexu, chlápkem s řitním otvorem v oblasti obličeje a pořádnou porcí starého dobrého texaského násilí.