Sportštyk

Včera sem po dlouhé době navštívil divadlo, večer sem z něho byl nadšenej, v noci už sem moc nevěděl, o co šlo a ráno sem byl rád, že si pamatuju jak se jmenuju a že sem vůbec v nějakým divadle byl. Ale o tom až pozděj. Už při příchodu mě scéna hry Sportštyk v Komedii nadchla. Hlediště bylo umístěné netradičně na pódiu a naopak herci pobíhali po dřevěném fotbalovém "trávníku" instalovaném na sedadlech (no těžko se to vysvětluje). Šlo totiž částečně o fotbal. Ale ne o žádné poslepované dialogy a lá Ivánku, kamaráde, nýbrž o nefalšované rakouské částečně autobiografické drama pošuklé autorky Elfriedy Jelinkové (autorka knižní předlohy/románu Pianistka) o problémech a rozdílnostech mezi dvěma nesmiřitelnými pohlavími (muž a žena). Upřímně: obsah jsem moc nepochopil, protože to bylo všecko strašně symbolický a intelektuálský, tak pořád přemýšlím, co se mi na tom vlastně tak líbilo a vyšvihlo tuto inscenaci na druhé místo v mém skromném divadelním top žebříčku (první pořád Pan polštář). Asi ta scéna a herci. Fotbalové hřiště, pípa přímo na parketě (pivo dokonce v rámci hry nosili i divákům), neuvěřitelně uvěřitelní herci, geniální, mrazící hudba, spousta násilí a fašismu, erotiky a bezprostřednosti. Zábavný, krutý, dojemný a pravdivý. Takovej ten typ kontaktního divadla, kdy jste sice části hry, ale nemusíte se bát, že vás nějakej kumštýř vytáhne na pódium a ztrapní vás před Arnoštem Goldflamem. Jo ten seděl stejně jako já ve druhé řadě a při jedné fotbalové hře (nojo, kucí čutali přímo před náma) to schytal míčem na plešaté čelo a udělal takovej srandovní kňučivej zvuk. No ale nebyl ani zdaleka tak srandovní jako dědek, co seděl hned vedle mě, chlemtal pivko z kelímku, kručel v žaludku a pořád jim do té hry provokativně skandoval až se ti herci nasrali a normálně tam za ním jeden došel a třásl s ním až mu málem roztrhl košulu ať už kurva drží hubu. Herec to prý nebyl, ale to sme se dozvěděli až na konec, kdy je možný si s hercama pokecat u pípy. Patřilo mu to. Ale jinak to bylo divadlo hlavně smutný a drsný a vůbec prostě skvělý, ale tak na to prostě zajděte, protože to rozhodně stojí za to. Kilo pro studenty, více tady.

Jinak se veřejně omlouvám všem kterým sem nebral telefony, nebo spíš které nebral můj telefon, protože já už ho prostě neovládám.