
Malajube_Le compte complet (2004)
Aneb dejte sanci rostacke indie kapelce z Montrealu aby vas naucila rict francouzsky vic nez Je suis livre...












V druhé části soutěže šlo ale o život. Laťku nasadily hodně nízko hned první preclíky (jak rádi jsme na ně ještě vzpomínali), ale křupky Flips (s 32% obsahem arašídů!) laťku pohodlně podlezly. Tento produkt je podle našeho názoru vyroben z rozmletých rybích vnitřností a já dám ruku do ohně za to, že jsem v jedné křupce našel kus vaječné skořápky. Už jsme si mysleli, že hůř nebude, ale Lidl s námi sehrál ošklivou hru. Holky při posledním nájezdu objevily snacks s příchutí kuřete a hamburgeru, které jsou za hranicí poživatelnosti! Doteď, když si na ně vzpomenu, naskakuje mi husí kůže a polykám jednu tabletu živočišného uhlí za druhou. Peca na konci jevil příznaky těžké otravy, protože tvrdil, že mu zvlášť ty hambrurgerový chutnají a snil a orosené plechovce Finkbräu.
Málem bych zapomněl na cigarety: lehké Atkinsonky s mírnou kovovou pachutí ještě ušly, ale ty druhé na C mi způsobily masivní výpadek paměti, který s sebou vzal i jejich jméno; vím jen, že stály 38,- a obsahovaly Tabakmischung. Cigarety ale byly nutné, protože nás zachránily od tzv. lidlovského kruhu: pevný produkt musíte zapít tekutým produktem, který musíte opět zajíst, který musíte zapít, který musíte ... a tak dokola až do úplného kolapsu organismu. Cigarety kruh narušují a vytvářeji tzv. lidlovský trojboj: pevný produkt zapijete tekutým produktem a ten zakouříte hořícím produktem, smrtelné látky se vyruší a výsledkem je přijatelná chuť, která vám možná poškodí zdraví a způsobí klinickou depresi, ale neusmrtí vás hned jako rozškubnutou samicu.
Bizon americký (na fotografii vlevo)
Dostojevský v podání Vladimíra Morávka a Divadla Husa na provázku. Sou sice z Brna (kromě Dostojevského), ale to už nějak zkousnem.
A ještě update nápojového lístku: Štrůdl je složen z rumu a jablečného džusu (název thanx to Peca). Díky nemožné obsluze na Steaku byla objevena i zdokonalená varianta založená na hruškovém džusu. Doporučují čtyři z pěti eskapistů.




Že prý jsou Guillemots nejlepší deskou roku? Že mají skvělá alba Hot Chip, The Knife a TV on the Radio? Zapomeňte na všechna silná prohlášení, které jste letos slyšeli (včetně těch mých), zatím nejzajímavějším hudebním počinem prvních devíti měsíců je debut mně úplně neznámého Berlíňana Niko Schabela, který vydává pod označením Radio Citizen desku      Berlin Serengeti [rec][home]. Pokud jste někdy poslouchali nu-jazz od nindžátek nebo kompilace Saint-Germain-des-Prés Café, budete RC milovat. Jsou lepší než Koop, komplikovanější než Jazzanova, víc funky než Jaga Jazzist, vtipnější než St. Germain, tanečnější než Kyoto Jazz Massive a temnější než Cinematic Orchestra. Přestaňte konečně poslouchat Milese Davise a Franka Sinatru, tohle je jednadvacáté století a pojedeme pěkně z kopce!