Hledám slovo, to slovo, někdo nápad pro nadpis?

Tak su zpátky, kupodivu zdráv a celý. Berlín je město zlatomládežníků nejtěžšího kalibru. Sem zvědavej, jestli dnes o půlnoci dorazí i sten s radimem...po včerejší noci...teda aspoň radim, sten se zítra snad vrací domů do Španělska, correctamente amigo?:)
Mno odjezd z hlaváku dost divný. Po mojí první německé větě a po ní následující otázce jednoho magisterkýho pošuka a němčina je tvůj třetí, nebo čtvrtý jazyk? sem zahájil protestní spánek. Probral sem se až na berlínské stanici Zoologische Garten (pamatujete na Christianu F. a její napínavý příběh o fetkách? Zapomeňte! Dnes už jsou na moderním Ku-dammu nóbl vánoční trhy a obchoďáky, feťáky vystřídali rumunští kluci, kteří se prodávají zápaďákům za prachy, jak já se simchou loni na hlaváku. Město má charizma, to bez debat, ale třeba Unter den Linden nestojí ani za dva dny starej kebab, kterej sem si pak jezdil kupovat speciálně do tureckých čtvrtí (znásob nároďáckej dvojkou, vyměň sparmatoidní majdu za česnekovou a odečti pětku). Památky se docela líbily, moderní architektura uchvátila, všudypřítomná berlínská zeď zapůsobila, stejně tak jako německá nacismus-průser-židé-průser sebereflexe. Reichstag je jednou z nejlepších a nejpromakanějších staveb jakou sem kdy viděl, s jednou poslankyní sme prolezli každý její kout a z kupole sem čuměl na nejvíc neněmecké město ve dne i za tmy (kotrpeco, bububu!). Program, který nám vymysleli pedantní němečtí doktorandi, byl chvilkama skvělej, ale většinou nudnej a náročnej...a v němčině (jediný, co si ze svého cizojazyčného studia pamatuju sou písničky Ich bin der Hampelman a Ein zwei Polizei, takže sem si měl alespoň během diskusí s poslancema co notovat). Ale pak sem se jednou ztratil a když sem zjistil, že to nikomu nějak moc nevadilo, začal sem se ztrácet pravidelně. To znamenalo zevl a focení, večer pak zastávka na kebab k Turkovi a kafe k Talošům. Protože Berlín, ty voe (ano, příspěvek je věnován jen a jen simchovi!), to je město mulitkulturní, víc než Zachar. Nejlepší na Berlíně sou prostě lidi a atmosféra. Sice sem v metru nikdy neviděl vedle sebe sedět businessmana, punkáče, gaye a studenta, jak psali v Opuštěné planetě, ale jejich geniální hláška hédonismus 20.let je zpátky a v Berlíně je možné cokoli. Myslíme opravdu cokoli (sice se to týkalo erotických klubů, ale to je jedno) se rozhodně potvrdila. Mno hlavně scénky z metra, těch je, denně sem v něm trávil přes čtyři hodiny, páč sem jezdil furt sem a tam, od Turka k Reichstagu, od Brány k hotelu, z hotelu do hospody, z hospody do klubu. Naštěstí sem našel jednu spolužačku, která nechodila spát před devátou a tak sme mohli každej večer vyrazit do klubu. V pátek sme dali s radimem a stanem sraz u Berliner Tor, haluzácky na čas vyšlo a tak se mohlo vyrazit do stylové knajpy na Max-Beer-Strasse (nekecám). Vyvolený klub Kaffee Burger, údajně nejlepší v Berlíně, zklamal balkánskou diskotékou a tak se vyrazilo hledat jiný, neúspěšně. Kluci pak v jednu vytuhli, my pokračovali dál a nakonec našli parádní reggae-ska club, kde snad kromě samých čenochů, karibských chicks a samojek nebyli žádní němci. Paráda!
Včera akce ještě lepší. Magnet - indie rock club (!!!) nás po půlnoci přivítal po babyshamblovsku la belle et la bete, sten s ráďou už tam čekali. Alkoholové opojení (hlavně díky importu čuča Poezie červená z hlaváku) nás vehnalo do první řady a po indie koncertu holandské skupiny se myslim sten dokonce skamarádil s frontmanem, tou dobou si ještě nehrál na španěla (sten, ten druhej si hrál na brita, ale kdo kua v tomhle klubu ne and who cared!?!). Pak začla brutální pařba za podpory pár berlíňanek a jedné španělky na killers, kaiser chiefs, cure, snad franz ferdinand!!! Mno prostě nebe pro pár českých indie kluků. Ale hlavní triumf večera byla pro mě nezřízená taškařice na F*** Forever, kterou sem si nejprve u djky objednal a pak musel na albu dohledat (!!!), páč to asi ještě nikdy nehráli (asi mají pomalej net). Mno, poskočilo mi srdce, tak nějak se asi musel cítit Kolumbus, když dovezl indie-ánům koně a oni mu za to zas dali brambory. No hned sem se musel pochlubit do Dublinu a za chvilku přišla smskou chvála a lamentování nad zavřenýma hospodama :)))
Prostě zlatomládežnický výlet jak má být, nic míň (až na ty eura), nic víc (nojo zážitků plný gaťata). Dík španělským chalanům z Hané za včerejší saport! a já du spat, konečně...

zatím jen ochutnávka