pondělí, prosince 12, 2005

Sladká Vídeň

Bylo to velmi náročné, zvlášt po zhlédnutí filmů, vypití několika sklenek vínka. V pátek jsem se dopotácela ve dvě hodiny ráno domů. Natáhla si budík na 4:30 a štastně usnula. Probudilo mě zvonění a 2 minuty jsem nemohla pochopit, že už jako mám vstávat bylo 4:59. Vlak do Brna odjížděl 5:31. Bleskový nápad "pojedu na nádr autem", byl zamítnut ve chvíli, kdy jsem vstala a zjistila, že jsem ještě dost pod vlivem. Teleport na nádr. ( V pohorkách se nedá běhat). Usedli jsme s Elou do vláčku a štastně spali až do Brna. Spaly bychom i po cestě do Vídně, kdyby jedna učitelka svým pronikavým uječeným hlasem od hranic pořád nemluvila. Prohlídka řemeslných trhů, první kafčo. Návštěva Leopolds Musea. Mě osobně výtvarně nevzdělaného člověka některé věci až tak nefascinovali. Bylo tam pár dobrých kousku, ale impresionistické perly si nechali frantíci doma. Nicméně, když už jsme tam byly, tak jsme si museum prošli celé a objevily výstavu formiček na bábovky, jenž byly inspirované světovou architekturou (např. forma ve tvaru opery v Sydnye, forma jako Džosérova pyramida atd.) Co asi nejvíc stálo z musea za to, byl sál Egona Schieleho.
http://photos1.blogger.com/blogger/2591/969/1600/s_14.jpg

Poté následovalo další kafčo, prohlídka vánočních trhů a několika zábavných obchodů. Cesta domů. Dík moc Péťo, že jsi pro nás přijel. Doufám, že to Eloun doplní ještě fotkama.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

a ty domecky namaloval Schiele bozsky..

standby řekl(a)...

anetka: jak se ti podarilo,ze kdyz kliknu na fotku,tak se mi pak zobrazi jeste v mensim formatu?:))
anonym: asi jo,nevim,nevidim na ne

Anet řekl(a)...

Ja bych klidně svůj ksichtík ve společnosti Stani rozlepovala kde bych mohla