www.Hrachovka.com

Cekala jsem nejake ozveny od tech, co pisi na blog, co byli na festaku a co pisi lip jak ja. a kde nic tu nic. Tak aspon hrube nacrtnu co se delo. jo a pro ty co nevi, nectou e neznaji hrachovka je festival.Vyjeli jsme ve zvlastnim slozeni nekolika generaci: generace stredoskolska: muj bratr kuba, generace stredoskolsko-vysokoskolska: elishe, generace zamestnanecko-vysokoskolska: petr, generace vysokoskolska: ja, radan, generace pracujicich,ale stale stredoskolska: filip a generace pracujicich moje mamca. Vyjeli jsme, nezlomeni dost odpornym parakem,kolem 38 stupnu, vlakem smer valmez a pak smer hrachovec, nekteri se odpojili jiz drive a zamirilisi to smer nadrazni hospoda ( a to tvrdili ze jdou do kauflu) Stany se postavili. Radan stavet stany neumi. Zamirli jsme na prvni kapelu Imodium, dali prvni pivka ve ctyricitkach vedrech se systematicky opijeli.K veceru moc psat nemuzu, nejak jsme se rozdelili a uz nenasli, ja kalila s mamcou na tatabojs, mankace, post-it a tak poruznu. Z nasi rodinne seslosti jsem sla spat prvni ja, pak maminka anakonec bratr. ja vim jsem vybred. Rano jsme si dali prijemnou hodinku oddechu v Becve, po dost nechutnym ranim paraku ve stanu. Pak se jisti blazni, jmenovite elish,fejl,petr a radan sesedli uprostred fotbalovyho hriste, v 11 dopoledne, vedro cca 40 stupnu. a kalliiime, my dorazli uz kdyz v sobemeli tri pivka, tak jsme se vseci moc prijemne zkalili, parkrat vlezli do sprchy i se svym oblecenim, ve dve jsme vyrazli na CLOU, zakalili a rozhodli se dat sprchu, kdyz v tu cvhili na nas zezadu (spis z boku) zautocila kapela FILIP M. ktere jsme nemohli odolat (hm spis jsme byli jediny, kdo tam stal a skakal a kalil) nevim uz uplne presne co hrali, zrejme cesky rock,ale na primym slunci jsme vydrzeli obdivuhodne hodne, kalici petka: fejl,.elisj,.mati.ja.petr.. radan nas polival vodou a bratr se za nas stydel:) Kapela z nas mela radost rikali ze sme doslova "krasni" tak jsme si s filipem domysleli ze jiste chteli rict krasni a genialni.myslim ze fotky reknou vice. Nasledne jsem rodinu donutila snist vlastorucne uvareny obed: spagety se salsou, vzpirali se ale snedli. Nadchla nas vsechny kapela LUS3, ne lusri, pozor na to. a po nierice, moji rodine skoncili vychazky, a otec si pro nas dojel.zapalili jsme si posldni cigaretku, dali posledni pivecko,posledni kapelku a jelo se dom, jak dopadl zbytek? nevim.

Cucut rakija,molja.

Je mi jasne,ze vam jednoduchym,senzace chtivym a vecne opilym ctenarum emarky nema cenu vykladat nic jineho nez poradne pikosky [ano filipe,stojis v jejich cele] tak zacnu zajimavou prihodou, ktera se nam stala kdyz jsme sestupovali z pohori Pirin. Abyste chapali, poprve jsem meli nadeji ze dodrzime casovy limit, uvedeny na turistickych cedulich, ktery se ridi pravidlem “uved casovy limit mezi dvema body podle sveho odhadu,a pokezde na jine ceduli jinak”. Kdyz uz jsme teda byli pul hodiny od mista na spani, nejaka pofiderni seslost uprostred louky na nas zacala vehementne mavat,coz ale v Bulharsku mohlo znamenat cokoliv [pripominam,ze Bulhari napr. Na souhlas vrti hlavou].Stejne jsme se ale vydali za touto spolecnosti,ktera si nas okamzite prisvojila a rozmistila mezi sebe.Ja se dostal do blizkosti sefa, ktery se predstavil slovy “Ja kauboj [asi cowboy],vot moj kolega kaubo”a zacal nas seznamovat se svou familii.Zacali jsme jak jinak nez mensim panakem rakije. Cucut znamena v bulharstine trochu, ale nasi hostitele si pod touto mirou predstavovali neco okolo 1.5dl.
Konverzace se postupem casu rozvijela, zvlaste u me zacalz padat jazykove prekazky, presneji receno jsem si vystacil se slovni zasobou 1-5 lekci Radugy 1 a mohutnou gestikulaci, tohle bylo jeste umocneno mym dokonalym talentem falsovat vyraz porozumeni, tak jsem byl caso vyuzivan jako prekladatel.
Maci se dostala na dosah nejstarsiho muze “kolega kauboj”, ktery okamzite zacal prohlasovat chraplavym hlasem jako masnaci po kartonu tureckych cigaret: “eta maja malenkaja starka” {to je moje malinka dceruska}, cemuz posilnena mac oponovala raznym postavenim drzice opeceny burtik a rakiju se zvolanim “ja ne malenkaja”. Postupem casu ji deda zacal hladit casto po tvari, to je u Bulharu normalu, ale me zacal vykladat ze u neho bude dost penez pro ni, dale se dostal do vecne smycky a kazdych pet minut opakoval svou cestu tirakem do Afriky a Ruska, kde udajne bylo –50C.
Protoze Petr mocnemluvil, snazili se ho domorodci nakopnout alespon rakijou a cigama, petr vehementne odmital a kdyz pronesl nechtenou vetu “Devusky net” a vylezlo na povrch ze maminkaje Bulharka, pricemz on umi leda tak bulharsky pozdravit, zlomili nad nim totalne hul, dokonce eva zacala spolecnosti oznamovat,ze tohle neni jeji bratr.
Ef a pozdeji I mac pripadl charizmaticky Cavdar, ktery gastarbeitoval v Nemecku,to ho ale neprimelo, aby se naucil nemecky vic, nez Petr bulharsky, na druhou stranu jejich koncerzace v nekolika jazycich nevazla.
Pak uz jsme se presunuli v nejake horske chate, doplnili tunu rakiji a za zvuku mistnich lidovek z vytunene Lady nekteri zacali tancit po bulharku, coz je neco mezi pogo pogo, chaotickym motanim dokola a drzenim za ruku kohokoliv jakkoliv. Chlastu ubyvalo, odpadliku pribyvalo, me brali jako plynule mluviciho bulharsky, maci zpivala solove lidovky, macincin novy otec hodil savli, duverne nam bylo sdeleno, ze jejich rakija se pali jenom jednou, aby mela vic procent a byli jsme pozvani na dalsi, tentokratdvoudenni akci spojenou se zabitim telete atd.
Druhy den ale s vaznymi obavami o stav jater a oci jsme se vydali po anglicku dal.
Jinak prijedeme 6.8., ted jsme u evinych pribuznych v Sumenu a za chvili vyrazime smerem Cerne more.

Sex ve městě

Zoufalci, co tráví prázdniny ve městě, se umějí bavit po svým. Kalící jednotka ve složení Vlasťa-Anet-Peca-Edita-Elishe-Fejla s hostujícím Tomem pracuje na svém boji proti alkoholu v okrese Kroměříž a zatím bohužel prohrává. Rada pro přátele: nechoďte do hospody po půlnoci, dějou se tam hrozný věci. Po sérii více méně zábavných kaleb jsem totiž vymyslel záludný nápoj, říkejme mu třeba "Sex ve městě", který se skládá z toho nejlepšího, co naše země nabízí: dvojitá zelená a dvojitá broskvová. Na ex. Ještě teď se třesu. Člověk potom nemá sílu vůbec na nic, snad jen sledovat The Sopranos, poslouchat Interpol, přejmenovávat MPtrojky a vytvářet ten nejúchylnější profil na Audioscrobbleru. Od kamarádů žádné zprávy, i když jsem všem jasně napsal, ať oživí blog publikovatelnou eSMSkou. Ozval se jen Ráďa: "Zdar vypitku, Jsme ve Lvove a kylieme! Jukebox stoji 2,50 tak si to davame. Zitra metem do Karpat. Spime v hrozne strasidelne ubytovne, ale je to v centru. Njoy. PS: Jo a vcera se snad rozpadli Babyshambles! Yoo!" Takže ukrajinské komando Ondra-Jimmy-DanDan-Rosťa-Radim-Masňák-Suzan-Eva je asi v pořádku. O bulharském komandu Stan-Macek-Pleva-Petr žádné zprávy, stejně jako o polárním komandu Zbořka-Mojma. A pokud máte čas, pošlete báseň záhadnému individuu "n" (607142058), zřejmě dívce, o které vím jen to, že jí není třináct a že píše docela solidní poezii do 160 znaků.

LFS

Tak nevim, jestli tedka o prazdninach tento blog vubec nekdo cte, ale stejne se musim podelit (no nevim s kym) o sve zazitky z Letni filmove školy v Uherském Hradišti. Pro jistotu jsme tam přijeli o den dřiv,tojest ve čtvrtek, abychom si zařídili akreditaci ubytování a vše v klidu a další den už mohli v klidku chodit na filmy. Už ve vlaku jsme se pohádali, to bylo první znamení, seděli jsme v dost nechutným kuřáckým kupé s dost nechutným vožralým, smradlavým mladíkem, to bylo druhé znamení. Dojeli jsme zašli na hvězdu, hlavní akredtiační centrum, nikdo nic nevěděl, spadl jim internet a všichni byli totálně zmatení, tak jsme hledali ubytování podle toho co sem vyjela z netu, prošli jsme fakt všechny dostupný ubytování, a nikde nikdo nebyl,trvalo nám to asi dvě hodiny. nakonec jsme skončili na tenisových kurtech ve stanu, pod stromem, na základě doporučení tří mírně přivožralých lidi z hospody, dobrá tedy, ale majitel jezdí v 7, do té doby musíte být sbalení. třetí znamení. Ráno samotná akreditace probíhala děsně. musíte jít na net, zaregistrovat se , jít do pokladny zaplatit, jít do akreditace kde vám dají kartičku na krk a tou se všude prokazujete, pak zjístíte že se musíte ubytovat, dete znovu na net, kde si zapíšete ubytování (samozřejme to de udělat naráz, pokud to víte), dete zaplatit do pokladny, po zaplacení dete do znovu do akreditačního centra, kde vám dají znovu novou kartičku, na krk.pak teprv se můžete jít ubytovat. Upřímně pod pojmem: " pokoj č.16, lůžko 14,15," jsem nečekala, prázdnou místnost, holou, dutou, vybydlenou,lůžka nikde, jen zem, podlaha, špinavá. Znamení? uznávám že v kasárnách se nic lešího hledat najít ale ty čísla lůžek mě fakt zmátly. Postavili sme stan, vedle budovy, pro jistotu. LFS mela témata: Irský film, Vlajka vzpoury a filmova revolta.První den sice ještě nebyli vytisklý programy a a filmové listy malinko zaostávaly. Začli jsme snímkem Festival, dokument o folkové hudbě v americe, pak italský film Svatý Michal má kohouta, s polskýma titulkama a hodně vožralým chlapem co simultálně (nevímjak se topíše) překládal. myslím že sem uměla polsky víc jak on. Pak Žralok v hlavě, Motocyklistické deníky s nádherným Gabrielem Garciou Bernalem,mmmmmm.A irský film o potratech. Další den jsem vskutku vesela začla Pasoliniho filmem Prasečinec.fuj. Nový český film Nebýt dnešní, ten byl výbornej, tři kamarádi odvykají drogám, ale jinak:)V osm měl následovat Můj Nikifor, ale změna plánu, což jsem se samozřejme dozvěděli až při úvodníku režiséra. Přes hranici,Polský film, český,slovenský,madarský,slovinský. česká část byla fakt nejlepší:) a v noci Noční hlídka, pěkný efekty, jinak jak říkal uvaděč filmu fakt komerční, ale jinej, a klasicky rusky skončí blbě:)no jak pro koho, ono to bylo vlastně dobře že to skončilo blbě, jako pro diváky, že to neksončilo klasicky dobře. Další den jsme si dali pětihodinový zátah Procesu s Miladou Horákovou I, II. a komentářema různých doktorů a odborníku. ale zase jsem o něco chytřejší. Večer letní kino, super atmosféra, vinko, oplatky,hrozny, cigaretky... a Hotel Rwanda. No a náš zavěrečný den byl naprosto vyčerpání a my po neustálém hledění na filmy, kalením a spaní vyčerpání taktéž, při Procesu s MiladouHorákovou tři sem malinko vytuhla při řeči jenodho obžalovaného, ale svědek Stařík mi neunikl, poho neznáte co:) to je ten co říká: " náše zrádna emigrace v Pařiži si žije jako panština, já je viděl,vydržují si tři soukromé komorníky a vlastní nevěstince." bylo to zajímavý, no. Jinak Irský osud, Bohové moru, večer Sex pistols, děs a běs, letní kino, já viděla jen konec, protože jsem člověk hádavy a vzteklý. a občas si potřebuju jít zchladit hlavu. a Želvy mohou létat,, víte že Večerníček slavil 40cáté narozeniny? Rakosníček je bůh.
V průběhu se má drahá polovička rozhodla jít pěšky do Kunovic je tam skok,samozřejme jsme na LFs, deme hledat skoky do vody, ja se po 1 km,obrátila a šla zpět, při té příležitosti jsme ztratila spodní díl mých nových extra delux, plavek!! 1200kc:(zase budu muset nosit celkový.znamení. Celkově se mi v Hradišti spíš nelíbilo než libílo, je to blbý město nejzděte tam.Jestli tu někdo čtete totl, ozvěte se:) zase jem jednou rozšírila stránky našeho blogu.

20h>20k>4kg!

Tak takhle to vypadalo dřív...
Dnes to stoji dvacku a když jste šikovní a dostatečně blbí, tak se to dá pořídit i za 4 kila. Blbí ale musíte být opravdu, ale opravdu moc. Přinejmenším tak jako já...

Pátek -> Včera -> dneska:
Vlakové nádraží v Kroměříži / motoráčkem do Hulína / dlouhá chvíle na nástupišti číslo 3, zkrácená jednou cigaretou značky "Start" a jednou vlastnoručně vyrobenou /"Galánem" až na hlavák (přímo=bez přesedání) / tram#3 na Karlák / bus#176 ke stadionu...jó, Nedvědi! Kde jsou ty časy!? / malinkej, ale útulnej pokojíček plnej špinavýho nádobí / spolubydla u kompu - paří. Když nepaří, tak je v práci (dělá v počítačové herně) / ICQ s Macinkou / spánek (po dni který začal v 7:00) => dlóóůůhééj / probuzení - kafe, cígo, WC (nejím, pouze kouřím) / nákup toho, co jsem zapoměl doma / dlouhá, skoro hodinová, CESTA DO PRÁCE!!! / Penzion veronika - pěknej, malej, útulnej / majitelka - malá, tlustá, temperamentní, přátelská, Vokounová / noční na recepci pěknýho, malýho, útulnýho hotýlku v klidné čtvrti rušného města = kafe, cígo, kafe, cígo, kafe, cígo, ka...(nejím, pouze kouřím) / jednooký rasista, zaměřený na romskou menšinu chce kafe - pije ho na recepci - pindy, pindy, pindy, dava mi dvě jízdenky (proč?) / ráno zachycené jen úzkou škvírou mezi horním a spodním víčkem / majitelka - malá, tlustá, temperamentní, přátelská, Vokounová / tram#18 na Karlák / bus#176 / strahov / revizor / kua! / JÍÍZDENKYYY / 20h > 20Kč > 400...

... :) Nevydělal jsem sice skoro nic, ale jinak se mám fajn. Před chvilkou jsem se najedl... (Nekouřím, pouze jím.)

4+1 kalba

4+1 kalba

No jo už to tak asi bude je mi 21 teda 12.7. mi bylo 21 a už mi druhým rokem táhne na 30, tak co dál nezbylo mi nic jinýho než to pořádně oslavit. No tak jsem se do toho vrhl, a domluvil se s Jarkou ta se domluvila s Radimem no a v 18:00 jsem osedlal svých 90 koní a vyrazil na plačkov kde jsem nabral Jarku, pak u nemocnice Evu, pak se jelo pro Radima( a on a jeho genialní všudypřítomný foťák nám celou cestu zdokumentovali.

Jablůnka kalba 1. Den 11.7.2005

Po cestě jsme nabrali ještě Stana, kde jinde než u Maracany, vydali se na tichou pouť do hypernohy pro nějakej ten chlast navíc, přece tam nepojedem bez proviantu, no poctě jsme se stavili ještě na benzince OMV u filipa doplnili benzín za 250 a vydali se ku kalbě. Cesta někomu ubíhala rychleji někomu pomaleji mě pomaleji jako jedinej jsem nemohl chlastat, protože jsem kurva řídil. No po necelé hodince pohodové cesty jsme dorazili na tábor jablůnka. Asi tam naše třída neoplývá nejlepší pověstí, ono se ani není čemu divit( že Stane) no přivítání teda nejak proběhlo a po absoluhování nějkého dětského programu(čistě ze zvědavosti) se to asi kolem 22:00, nejdřív proběhli nějaký ty zatraceně dobrý Plzeňský 12, někdo se věnoval rumu s Top Topicem, a někdo vodce(že Stane). No kolem 23:00 jsme se přesunuli k ohniští že si taky nějakýho buřta opečeme. No nějak se to zmáklo, děti ulehli a pokračovalo se v kalbě, byla to celkem smršť něco jako 110 metrů překážek což je ten nejkratší sprint na pár panáku tequli, pár panáku rumu a ještě pár Plzeňských. No jako v každém závodě někdo odpadl, někdo to dosprintoval až do cíle( že Stane), který se asi po 80 metrech a dvou panácích bouchané tequli zdál být přílíš daleko, pár znás překonalo ještě flašku ruma a dovalilo se uspěšně do cíle( jen Stan a Kuba Sobek)to vše asi kolem 4:00

Dalšího rána mě při převalování v polorozbořené chatce která už tam asi nemá stát jsem se za zvuku písně „tak kopni do tý bedny“ probudil. No fuj, no když už jsem byl vzhůru odpotácel jsem se k hlavnímu STANU, a nějak probudil ostatní. Nikdo nevypadal příliš dobře, stan nechal překvápko u postele, ale to se stává i jiným kabrňákům no a tak jsme uklidili počkali až děti opustí tábor a vyklidili pole, jako jediný schopný řidič se přihlásila Eva( a vskutku řídila velmi dobře), po cestě jsme zvolili trasu ustupu a odjeli na koupaliště do chropyně, tam jsme se nějak spravili a v pořádku dojeli domů. (více viz. Radimův článek a hlavně fotogalerie RESPECT.)

Kalba 2. Troják 12.7.2005

Po pár hodinách zevlení jsme v obměněné sestavě vyrazil vstříc dalším kalebním zážitkům. (jmenovitě Já, Nika, Eva , Fredy, Pstruh, Poplach a Luďa Švajda) a rekreaci v přírodě a skákání do rybníka v hrozenkově. Ale popořadě dojeli jsme v sedum večer a pomalu to rozjeli vybavení lahváče značky radegast taky metou . No jo po vyčerpávající kalbě předchozího dne jsem už tolik nevydržel, nebo spíš nevydržel časově vytuhl jsem celkem brzo (společně s Fredem), prostě jsem ten obrovskej tlak šampusu vychlazenýho pivka a dost panáků slivovice a nějaký to sklo prý taky proběhlo. No byl jsem Evou pote co jsem zanechal kousek sebe sama za žívým plotem odveden ke spánku do horního podlaží pstruhovi chaty.

Další den po probuzení asi kolem 10:00 jsem se vyplazil před chatu a asi na tři hodiny zakotvil abych střízlivěl ne že by se to asi uplně povedlo po dvou dnech co jsem byl ulpně na šutr. Jsme se Pstruhem sedli k volantům a dojeli do hrozenkova, kde jsme si chtěli zaskákat do rybníka, skákaní bylo fajn lidi super celkem jsem se poděšil D-spin 720 jsem si vystřihl poprvé v životě. Senámili jsme se s holkama z Praglu jedna byla havajanka Terka, a druhá blonýna Petra, tak jsme je poyvali ať k nám dojedou vecer na kalbu .

Kalba 3. 13.7.2005

Po příjezdu z Hrozenkova jsme seděli všeci celkem v kopru,a le nejak se nám to povedlo rozrotovat, k večeři jsme měli hromadu grilovanýho masa, takže jsme si spravili žaludky dali nějaký poslední lahváče. Holky z prahy takz dojeli ale vubec nekalili takže to byly celkem nudařky. No kalilo se a kalilo až se dokalilo a zhulilo. Ráno se všecko zabalilo uklidilo vysálo a odjelo domu. Ráno asi v 13:00

Kalba 4. 14.7.2005

Proměhla na Marakaně a Hrbu. Učastnili se Anet, Vlasťa, Eliška, Filip, Stan, Martin Dungl, Já, Nika, Fredy. No proběhlo opět 110 přes jelciny a zeleny, a rande s bilou vdovou, no a vypadali všichni strašně špatně společně s Pecou jsme rozhodli o přesunu na hrb. A tam jsme dorotovali a dokalili odešli peca dostal od Stana stan vubec nechapu jak ho donesl domu ja to taky vubec nechapu jak jsem donesl sebe, no.

Kalba 5. U Filipa doma aneb afterparty s řeckým jídlem

Dorayil jsem v 20:30 a to autem abych už nechlastal jako prase, dal si pár cigár, a spokojen po krásném nášupu řecké kuchyně odjel směrem k domovu.

Takže závěrem prožil avšak přežil jsem neskutečnej týden plný sebeobětování atd. děkuju všem jmenovaným za spoluučast

Pauleho

ony sou jýny, ale ty sy stéjny

hodně lidí mi říkalo, že to od simchy nebylo moc pěkný, šoupnout mě na vykopávky k ukrajincům. ale jak nemilosrdné slunko stereotypně krájí vyprahlé dny a mozoly se hojí, sem ochoten mu po sedmé odpustit, jak onehdá dobrosrdečný Landa JX Doležalovi. byl sem vyslán jako sonda a úspěšně se infiltroval do východní sekce simul-pracantů. Ze sedmdesáti kopáčů nás dnes na přesčas zůstalo jen sedm. 2ukrajinci, moldavec, dva litevci, rus, já a slovák, co se opaluje do krásné korýšské růžové a všichni jenom čekáme až začne vonět a my si ho upečeme s mrkví. parádně sem si pokecal s moldavcem. česky ještě chlapec vůbec nerozumí, tak sme zvolili kompromisní angličtinu. po jeho otázce you do speak english? a mojí odpovědi yes, i do, mě trošku zaskočila jeho záhadná odpověď I can see you, but I don´t understand you. asi chtěl říct hear a chudák se tak zastyděl, že mi ukradl kýbl i stěrku a projistotu se z vykopávek tajně vypařil. Ukrajince Romana sem upoutal svou titánskou silou a sysifoským osudem, když sem za všeobecného povyku hodil obrovský kámen do jámy a terpve pak zjistil, že to byla jáma špatná a musel ho zase vytáhnout a hodit do té správné. je to můj vzor a nový kamarád, unese balvan v levačce, jakoby nesl tácek s jednohubkama, ta elegance a ladnost. za balený cigára tajně odnosil i moje. týdenní snaha o absolutní infiltraci vyvrcholila jeho uznáním, že sem stéjny, jak ony, ukrajyncy (asi silnej a blbej) a začal mi říkat olegu*. Kuzněcov mi půjčil svůj osobní rýč, což považuju za druhou největší poctu dne. Rus s tetováním zmutované svaté trojice (ježíš, panna marie a marylin monroe) mi zase slíbil osobní ochranu za dva loky zteplalé vody, no neberte to. Na zítra už sem si dohodnul rande s metrákovým Romanem, že prý mi bude za pár piv vyprávět o ukrajině. tak se docela těším a vůbec se nebojím (chrání mě ten rus). kromě dalších lžiček, rozbitých kríglů a prvorepublikových plastů sem stále nic pořádnýho a starožitnýho nenašel.

Zdraví Váš kopáč z východní sekce



*oleg-soudruh, spoupracovník, neplést s taváryšem! (azbuku stále neumím)

Rock, film, umeni

Ha, tak jsem se konecne vratila se strastiplne cesty po cechach a sem naprosto totalne zgebtla a obohacena zazitky, ale marakanu dneska prece jen nevynecham.. v endeli rano po neuvritelne kalbe s ev na oskole, kdy sem kolem pate dokalila v sedm vstala s tim, ze du na stopa. stesti nam pralo, zastavil nam tatinek nasi byvale spoluzacky silvi kohnove. cesta do brodu probehla poklidne az na nejaky prestavky v Humpolci (hlinik se odstehoval do humpolce, pro ty kteri nevi)Taky jsem poprve jela v aute, ktere melo elektricky otvriani dveri a televizi, kde nam chlapek pustil troju na DVD. luxus. Cesky Brod je maly skaredy mesto, ale Rock for people stal za to (stane promin)kalili sme, bahnili sme se (diky desti) na nohach ovazany igelitky, na tele draze zakoupeny plastenky v jeden ruce pivko v druhe cigaretku. O hudbe moc psat nechci, aby me nejakci fajnsmekjri nesepsuli, ze. Nejvic strasne nejvic se mi libili MOIMIR PAPALESCU & NIHILISTS, naprosto skvele rozjizdeli, machali rukama v cernych brylych, no parada, a taky Clou me dojali a samozrejme Gaiag Mesiah, zpevacka se vzdy tak rozkali, no skoro jako ja:) Objevila sem novou skupinu, jen diky desti a tomu ze pritel spal ve stanu a aj chtela kalit. Brenda Volsova, tri kluci, cesky, rock, pivo,holky,zpev....dobry:)
Ve stredu sme pokracovaliv planu a stopem zamirili no Varu, setkali se stanem a ev, malinko pohadana dvojice, ale jinak samozrejme mili, pratelsti, vstricni a ochotni, znate je ne:)Vecer nas uchvatila Khoiba, rano vsak oni odjeli a my zustali zase sami, shledli asi osm filmu,moc se mi libil soutezni film Ridic pro Veru.jinak nejaky porna, uchylarny, picoviny a tak jako vzdy:)System prodavani listku mi prisel v pohode,koupili sme si FEstival Passy a vzdy cekali radu na filmy a vzdy se na nas dostalo, a navic 20 minut pred predstavenim se uvolnily nejaky listky zadarmo.. ale priste jinak, pani co sla do duchodu (nevim proc sem se sni dala do reci, starnu..) si prvni den koupila festival pass za 150 kc a chopdila na nej celych devet dni a nikdy nic neplatila, no neni to uzasny, priste taky tak. V sobotu sme se vydali do Praglu navsitvit stare zname. Diky absolutni nedomluve s kubou a diky krachnuti meho telefonu, sem byla nucena spat u kamarada kuby loucky na zemi, v poho. Dalsi den sem po z.....e praze chvili jezdila salinama metrama, blby vyluky a nakonec kubu nasla, navstivili sme bienale dva, proti knizakovi. moc moc moc hezky, sem nadsena, nemuzu to popsat bezte se tam podivat. a pak jsme se hnali znovu za kulturou a navsitvili cast vystavy CEske fotky 20. stoleti, pekny akty, Drtikolovy.Navsteva u kashi, shlednuti filmu Nosferatu, myslim (1922!!!) no... nevim.... proste... divny.. pak jsme malinko kalili na strahove (holky vzpominate ve druhaku na Strahove? jak za starych casu) masnacky se pridaly, kash vybredl, jelikoz kuba musel rano kopat vykopavky sme dosli brzo,kolem druhe, jo a Stane ta lednicka u neho na pokoji je fakt na houby:) Pak jsme s fretkou asi 5 hodin cekali na vaclavaku nez muj tatikdodelal praci y byl ochoten na vzit domu, tot vse:) z myho vyletu, jo a ptam se, vanet? chata?

Vařím, vaříš, Vary (... a někteří na D1 dovařili)

Začátek července dnes už standardně patří rozsáhlým kulturním rubrikám v novinách, ve kterých se oslavuje neochvějná česká vyjímečnost, tentokrát ztělesněná Mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech. V televizi se zubí Baroška, gratulující si s Redfordem, Stoneovou či Paynem. Novináři si nemohou vynachválit světovost festivalu srovnatelnou s Benátkami nebo Cannes. Zrovna včera na mě vybafl z idnes článek o tom, jak se ve Varech úžasně domlouvají produkce a po tuctech kupují distribuce. Nicméně dojmy obyčejného návštěvníka (hmmm třeba mě) jsou přinejmenším rozpačité. Nejprve jsem si všiml, že slavný červený koberec pro hvězdy chybí a místo něj nastrčili takový ušmudlaný oranžový zátěžák, není se ale čemu divit, když filmový fandové neváhají kdekoliv rozbalit spacák nebo posvačit. První prázdninové dny se festival stane osadou čundráků zajímajících se o filmy. Už vidím, jak na Berlinale přijde na premiéru fanda v sandálech o batikovaném tričku pochybného vzhledu a vůně. Netvrdím, že nemůžeme mít v Kárlsbádu svůj domácí lidový festival (sám jsem určitě typický baťužkář), ale kam se poděli kýčovití lázenští šviháci a lidé, co opravdu mají co do činění s filmem. Za tři dny jsem potkal 6 lidí s akreditací Filmmaker, z toho ale 3 uváděli svůj vlastní výtvor.
Naprosto mě zklamal systém lístků, který dělá z představení ruskou ruletu. Stačí si koupit Festival Pass, nebo si ráno přivstat, a můžete si koupit lístky na následující den. V realitě to vypadá tak, že stanové městečko v 7 hodin nažhaví SMS a zbytek se do 7:30 vykoupí u pokladen. Stejně ale šťastlivci seženou jen horší představení, nezávaznost rezervace zneužívá každý. Takže se vyplatí jen delší navštěva, ranní budíčky a štěstí. Asi největší nechutností, kterou česká povaha objevila (včetně mě) je možnost vstupu do sálu, pokud není úplně naplněnCo to přesně znamená rozhodují králové ze Security. V praxi stojí přinejmenším desítky doufajících u vchodu a na znamení ochranky se zahajuje pravý masakr uzkými dveřmi až do všemocné závory černých šerifů. Co je to za systém prodeje, když v sále před příchodem úspěšných prodíračů není obsazená alespoň čtvrtina míst, a zároveň se lístky dááávno vyprodali.
Takovou třešničkou se stala úvodní znělka se svým oplzle vypadajícím oslavencem (že by Vary ve své kráse?) a překvapivě jednoduchou pointou.
Ale po tom všem jsem si sedl před plátno a většinou nelitoval námahy a nekulturnosti. Za všechny bych doporučil snímek The Love Crimes of Gillian Guess. Inovátorsky natočená parodie na americkou televizní popkulturu a současně slabostí lidského libida a vychytralosti.
Závěr výletu mně trochu zkazila asistence u nehody na silnici smrti D1. Na úseku se zdánlivě nesmyslným omezením na 100 km/h za deště VW vertikálně zarotoval podél svodidel a skončil na střeše. Ačkoliv jsem se původně šel jenom podívat co se stalo, nemohoucnost okolních řidičů mě donutila postarat se o děsně odřenou spolujezdkyni (jak jinak než nepřipoutanou) s těžkým šokem a natrženým kolenem. Říkala, že spěchali domů... Prosím jezděte slušně, půl hodinka zpoždění vás nezabije, narozdíl od oné nebezpečně nahnané, nehledě na to, že podle statistik by v Čechách mohly patřit známé černé plastikové pytle k povinné výbavě.

Culture & chlasture

Jsem na skok zpátky z lesa do civilizace a mám pár zážitků, o které bych se rád podělil. Byl jsem teď s elishí dvakrát za kulturou, jednou v Praze a podruhé v Polsku, a pokaždé to stálo za to. Co se týče Prahy tak děkuju Jimmymu za nocleh a Ondrovi za kulturní vložky v restauraci, před klubem, v klubu a v nočním občerstvení. Máš u mě, Ondro, rakvičku ehm banánek ehm "já už na to šáhl a nemůžu vám to vrátit".

H. R. Giger (Praha, Technické muzeum; 25/6/2005)
Podle mého názoru fenomenální výstava švýcarského grafika, který vymyslel návrhy pro Scottův film Vetřelec. Hodně perverzní a úchylné, takže elishe byla místy značně rozpačitá, ale pro mě to byla výtvarná událost roku. Giger se specializuje na zobrazování živých organismů připojených ke strojům ("biomechanoidi") a v poslední době kacířsky rýpe i religiózních témat: zvlášť drsně na mě zapůsobil obraz zetlelého Krista-hada na kříži. Jen pro silné povahy!

Hidden Cameras (Praha, Strahovský klub 7; 25/6/2005)
Kanadská osmičlenná skupina, která hraje klasický indie rock říznutý folkem (housle a cello). Výborná bicí sekce složená z bubenice a hráčky na xylofon. Hráli tak hodinku a půl a na plný pecky, atmosféra v klubu za chvíli nedýchatelná. Kromě toho se stihli poválet po zemi (za mohutného Ondrova řevu "Hobluj!") a Jimmymu se podařilo opět ohluchnout na levé ucho. Na závěr před přídavkem se nám podařilo rozhicovat část publika skandováním "Ue! Ue! Ue!", ale celkově vzato se diváci až na výjimky moc nesnažili. Každopádně výborný koncert.

Adolf Born (Praha, Císařská jízdárna; 26/6/2005)
Pro mě hodně překvapivé, protože od Borna znám jen jeho ilustrace k většinou dětským knížkám a dva tři animované seriály, na kterých se podílel. Docela rozsáhlá výstava je průřezem Bornovy tvorby od sedmdesátých let do současnosti a soustřeďuje se především na nejnovější ilustrace k La Fontainovi, Třem mušketýrům a Grimmům, a na akvarely týkající se exotických zemí (Řecko, Turecko, Norsko, Holandsko, apod.). Moc zajímavé, pokud si to chcete projít zodpovědně tak počítejte nejmíň s hoďkou a půl. A výstava je prodloužena do konce července.

Stopařův průvodce po Galaxii (Praha, Palace Cinemas; 26/6/2005)
Kašlete na to a přečtěte si knížku, hlavně první dva díly a klidně víckrát. I když se elishe docela bavila (zvlášť scénám se sebevražedným krabem, který jí připomínal kashu), já odcházel naprosto znechucen uhozeným scénářem, lacinými počítačovými triky a neomluvitelnými změnami hlavních charakterů. Možná tak prvních dvacet minut je fajn, ale pak jde kvalita strmě dolů. Zajímavostí je Mos Def v roli Forda Prefecta; Mos Def je mmch ten, co rapuje s Massive Attack v "I Against I".

U2 - Vertigo Tour (Chorzów, Stadion Slaski; 5/7/2005)
Kamikadze cesta k naším severním sousedům aneb z Jablůnky do Polska a zase zpět za 16 hodin. Koncert celkem trval šest (!) hodin a pršelo, fest, překvapivě jen o přestávkách mezi kapelami. Otvírali The Magic Numbers, docela sexy kombinace rocku a country, kteří během půlhodiny přehráli většinu materiálu ze svého eponymního debutového alba. I když s tím mnozí nesouhlasí (zdravím Radima), MN mě baví a jejich singl "Forever Lost" je singl tohoto jara. Po pauze pokračovali The Killers a hráli fakt dobře, bohužel úplně stejně jako ve studiu. Zahráli asi jenom pět šest písniček, z toho většinou singly nebo budoucí singly ("Somebody Told Me", "Mr Brightside", "Smile Like You Mean It", "All These Things That I've Done", " On Top" a ještě něco neidentifikovatelného). Zpěvák Brandon Flowers tradičně v zeleném, ale tentokrát nikoli smaragdovém saku (opět zdravím Radima), je tahoun a šoumen, podle elishe trochu připomíná Molka za mlada, ale modernějšího. (elishe: "Kolik je Molkovi? Třicet? Tak to už má nejlepší léta za sebou...") No a nakonec po téměř hodině čekání (na tmu? na konec deště?) vtrhává na pódium Velká čtyřka a potvrzuje, že v současné době existuje jediná superskupina na světě (staříky ze Stounů nebo nedej bože Floydy nepočítám). Já na U2 vyrůstal a pořád si myslím, že Achtung Baby je nejdůležitější a nejkrásnější deska devadesátek (společně s Violator od Depeche Mode a Disintegration od The Cure). Výprava koncertu byla neuvěřitelná: pódiu dominovala odhadem padesátimetrová dvojice reprobeden a ještě mnohem vyšší velkoplošná obrazovka; ze začátku jsem si říkal, že U2 má schválně uměřené efekty, které mají kontrastovat vůči PopMartu a signalizovat návrat ke kořenům, ale teprve po pár minutách technika ukázala co umí. Skvělé nazvučení, které narozdíl od předkapel ani jednou neselhalo. No a všichni čtyři ukázali, že jsou ve svém oboru na špici: Adamova basa a Larryho bicí jsou precizní a zároveň hodně invenční; Edge ukazuje, že JE nejlepší kytarista na světě (naposledy zdravím Radima a ukazuji dlouhý fakáč Morellovi a Whitovi) - dokáže hrát hodně zostra a přitom v mžiku přejít na ten svůj typicky zvonivý zvuk, který je obchodní značkou U2, kromě toho skvěle zpívá doprovodné vokály a občas něco střihne na klávesy); no a Bono je prostě Velký šéf, ďábel i spasitel v jednom a chlapík s největším charismatem na světě. O koncertní podobě U2 může mít jasnou představu i ten, kdo je naživo nikdy neviděl: kromě oficiálních živáčů Under a Bloodred Sky a Rattle and Hum je k dispozici videozáznam ze Sidney a nespočet bootlegů. (BTW: šikovní Poláci nabízeli na netu k prodeji záznam tohoto koncertu ještě předtím, než byl vůbec odehrán.) Na U2 je fascinující to, že hrají na každém turné jinak - i když jsem slyšel "With or Without You" nejmíň v deseti různých verzích, zase mě v Polsku překvapili. Navíc koncert od koncertu se liší a Bono si nevystačí jen s tím, že se naučí v domorodém jazyce "Dobrý večer" a "Děkuji", ale má globální politiku v malíčku a v Polsku věnoval jednu písničku "tomu Polákovi, co mi naposledy ukradl brýle" (myšlen JPII.) a nezapomněl připomenout Solidaritu. Kromě tradičních tanečků s děvčátky na pódiu si Bono vytáhl na pódium i dívku, která měla umět výborně anglicky, ale která bohužel nepochopila zadání a chtěla se jen objímat; nějak to ale dopadlo. No a ještě si představte, že jste na koncertě kapely, jejíž všechny texty máte v malíčku a můžete si je zpívat od začátku do konce. Odhadem sedmdesát tisíc Poláků na stadionu bylo neuvěřitelně uvědomělých: během "New Year's Day" vytáhli odněkud bílé a červené hadry a vytvořili polskou státní vlajku, později zničehonic všichni rozžehli zapalovače a nakonec disciplinovaně svítili displeji svých mobilních telefonů. Musím říct, že chovat se konformně s takhle velkým davem je neopakovatelný zážitek, který jsem ještě nikdy předtím nezažil. (Snad i proto, že i ty největší koncerty jsem absolvoval v halách.) Co se týče playlistu, tak U2 těžili hlavně ze středního období a nejvíc se hrálo Achtung Baby a pochopitelně aktuální How to Dismantle an Atomic Bomb. U Bona ani nevadí lehká politická agitka projevující se v proslovech mezi písničkami a na obrazovkách obrazovek. Shrnuto podtrženo: i po pětadvaceti letech hrají U2 tak, že s nimi člověk musí počítat a obdivovat nadšení a nasazení.

A na závěr poznámka k Jablůnce ...
Hodně jsem se těšil a doufám, že se všichni zúčastnění bavili. Mé pocity jsou přesto i s odstupem týdne přinejmenším rozpačité a uvažuji, že se na organizaci podobných akcí už nebudu nikdy podílet. 1) Nevratnost investic. I když bylo jasně řečeno, že vstupné na akci je 100,-, nezaplatil nikdo až na Zdeňu (zpětně elishe, Aneta a Vlasťa), a to jsem byl ochoten smlouvat a jít s cenou dolů. Bečka stála 1000,-, prase 1200,-, vypůjčení chlaďáku 250,- a menší výdaje nepočítám vůbec. Navíc jsem v Ratiboři zaplatil za všechny; to jsem ještě čekal, že se mi aspoň část investic vrátí. Nevrátila. To považuji, kamarádi, za docela podstatné selhání. 2) Ztráta soudnosti. Kalit v přírodě či na venkově je pro městké chlapce a děvčata vždy ošidné, i já sám bych po Újezdě mohl mluvit. Ale krást v hospodě, vytáčet bitky, rvát ve tři odpoledne kytky na zahradách, chcát přes plot do zahrad, bezdůvodně rozbíjet krmelce, vandalizovat chatky, zapalovat suchou trávu, házet toaletní papír na břízu a podobně, je podle mého neomluvitelné. Je na zvážení, jestli budu příště zvát lidi, kteří si toho nejsou vědomi. Navíc jste všichni věděli, že mám tábor na starost a že každý průser padá na moji hlavu. Chlast bohužel neomlouvá. 3) Sociální inteligence na nule. No a na závěr: dejme tomu, že náš hypotetický návštěvník přijel zdarma, nepřivezl ani miligram alkoholu, pil a jedl zdrama, nezaplatil a rozflákal co se dalo. Budiž, ale co čekám, je aspoň minimální úklid po akci. (Zapomenu prozatím na to, že jsem poslední den vyhlásil práci pro tábor - seno a okenice, přičemž na seno nikdo ani nesáhl.) Že budu po někom uklízet jeho či její bordel z chatek jsem opravdu nečekal - posmrkaný kapesníky, vajgly v nekuřáckých (!) chatkách a dokonce kuchyni, spálený chleba, vyhořelé svíčky, zbytky potravin, prázdný lahváče, zablácený podlahy, zničený prostěradla, atd. Domnívám se, že sociální inteligence každému z nás velí, abych uklidil aspoň tam, kde je jednoznačné, že se jedná o MŮJ bordel a nejen o anonymní NÁŠ bordel. Nechci nikomu křivdit, ale můj dík směřuje Pecovi a Rosťovi za okenice, Vlasťovi za majoritní podíl na úklidu, elishi za úklid toho nejexponovanějšího bordelu z chatek, zametení a umytí nádobí, Vlasťovi a Anetě za mnohahodinovou a neocenitelnou pomoc při nákupu potravin pro tábor. Omlouvám se za délku a příkřejší tón, ale jak už jsem říkal: mé nasrání ani po týdnu neodeznělo. Zatím se mějte pěkně a nashle nejdřív za další týden, který strávím opět v lese.

Kuzněcov

první slovíčko, které se moje ježatá hlava naučila ukrajinsky. údajně to znamená kovář a s naprostou jistotou se tak blbě jmenuje můj nový kamarád, spolukopáč. Kuzněcov taky údajně jednou se svým kamarádem z východu vypil za jedno odpoledne 3litry lihu (cca 6flašek rumu na hlavu) a s naprostou jistotou mu to při pohledu na jeho alkoholem poháněnou maskulaturu uvěříte. moje příprava na cestu do ukrajiny započala. vykopávat vykopávky je zábava, hlavně když odkrýváte starý pivovar. zatím jsem našel hliníkovou lžičku, kartáček na zuby a ucho od půllitru (všechno strašně starý). už se těším až se zítra naučím další slovíčko a najdu nějaké starožitnosti.

a ještě jeden obrázek pro ráďu...
vypečená pěšcová koncovka Cozio 1776
(bílý na tahu vyhraje)

Promiň...

tak sme dneska s korýšem zjistili, že nám dohromady chřestí v kapsách něco přes 400kč. Není moc, pro dva lidi na tři týdny v praze, i když odečtu-li kalení, sme dost skromní. kasha přijímá potravu zásadně kouřem ze startek, já teď projistotu vůbec. Jeden by řekl, že se nad námi někdo smiluje, třeba ti bohatí bezdomovci, nebo ti němci u hlaváku, co tam s něma kasha dělal onehdá ty čuňačinky. Nebo třeba kluci strahovští (jeden z nich nikdy nespí a druhý je k nenalezení, ptz Zara slevuje), kterýmžto levým rukám sme přenesli kusy smradlavého nábytku za příslib lahváče. Nakonec nám dopili i ty naše. Hluboko, hluboko do kapsy. Navíc se mi roztrhla peněženka a vytrácel sem po křížové cestě od agentury k agentuře poslední pětky na fotbálky. Kasha z toho všeho nicnedělání a nezvyklého životního stylu ochořel na mandlích, já se osypal zvnějšku. On se jako korýš narodil, já tak vypadám až tento týden. Taky nás napadlo se na všechno vykyliet a odject do Varů prudit a u akreditaček zkusit zoidbergovky osvědčené "I can´t pay"... někdo by řekl, že dohromady vypadáme korýšsky božsky, někdo že smrdíme víc než 3+2=6, ale jenom já vím, že těch pár dní nuzoty a strádání obnažilo naše korýšství až na kost. Proto bude tato šokující zpráva pro některé jedince s měkkým masem nevstřebatelná a inkoust bude stříkat na všechny strany_kasho, sem zaměstnanej!

a na závěr písničku věnovanou jenom a jenom korýšovi bez mandlí a bez práce, ať už se na mě nezlobí a začne ten inkoust plnit do tubiček a prodávat
enjoy

Chcete mě?

První část prázdnin, tedy oslavu úspěšného konce semestru, mám konečně za sebou, tak mě napadlo podniknout menší kulturní výlet- návštěvu festivalu Rock for People v Českém Brodě a MFF v Karlových Varech. Podrobněji výjezd 4.7. vlakem, či stopem do Brodu, tam zapařit na Garbage, die Toten Hosen, JJ72 a vše best of CS. 6.7. teleport do Kárlsbádu a dorazit se filmovým maratonem.
Vím, že je to dost narychlo, ale díky raketovému nárůstu mé popularity na nejmenovaném táboře by to neměl být problém. Pro ty, co mě neznají, přiblížím svůj rutinizovaný životní styl podle údajů za poslední tři dny - v podstatě se skládá z nezřízené konzumace prokvašených tekutin, jepičích přestávek na spánek, kombinovaný s pózováním aktového modelu, (ne)úmyslného ničení cizího majetku, odmítáním nabídek vesnických domorodců na přesdržku, cuchání nervů kamarádů až k vyhrožování vraždou, sexuálního harašení prokládaného obnažováním, nesmyslného kradení oblečení a dopravních značek, naprosto pravidelných ztrát vlastních bot a cenností, podpoře výpitků v dementnějších nápadech než jsou moje (aneb zapalme tu suchou trávu), primitivního značení teritoria na tělech dostupných pomocí nesmytelné barvy, ničení krásných partií biliárdu posunováním a vyměňováním koulí a co nejhůř, tak z nechtěného rozsednutí krmelce v koprodukci s P&E...
Už vidím, jak ženy omdlévají nadšením a touhou, muži zelenají závistí nad mou skromností a dokonalostí kallokagathie, tak přihlášky se strukturovaným životopisem zasílejte na +420 728 024, je očekáván masový zájem, proto se co nejdříve připojte do mého programu pracovně nazvaného "Léto s idiotem".