Vařím, vaříš, Vary (... a někteří na D1 dovařili)

Začátek července dnes už standardně patří rozsáhlým kulturním rubrikám v novinách, ve kterých se oslavuje neochvějná česká vyjímečnost, tentokrát ztělesněná Mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech. V televizi se zubí Baroška, gratulující si s Redfordem, Stoneovou či Paynem. Novináři si nemohou vynachválit světovost festivalu srovnatelnou s Benátkami nebo Cannes. Zrovna včera na mě vybafl z idnes článek o tom, jak se ve Varech úžasně domlouvají produkce a po tuctech kupují distribuce. Nicméně dojmy obyčejného návštěvníka (hmmm třeba mě) jsou přinejmenším rozpačité. Nejprve jsem si všiml, že slavný červený koberec pro hvězdy chybí a místo něj nastrčili takový ušmudlaný oranžový zátěžák, není se ale čemu divit, když filmový fandové neváhají kdekoliv rozbalit spacák nebo posvačit. První prázdninové dny se festival stane osadou čundráků zajímajících se o filmy. Už vidím, jak na Berlinale přijde na premiéru fanda v sandálech o batikovaném tričku pochybného vzhledu a vůně. Netvrdím, že nemůžeme mít v Kárlsbádu svůj domácí lidový festival (sám jsem určitě typický baťužkář), ale kam se poděli kýčovití lázenští šviháci a lidé, co opravdu mají co do činění s filmem. Za tři dny jsem potkal 6 lidí s akreditací Filmmaker, z toho ale 3 uváděli svůj vlastní výtvor.
Naprosto mě zklamal systém lístků, který dělá z představení ruskou ruletu. Stačí si koupit Festival Pass, nebo si ráno přivstat, a můžete si koupit lístky na následující den. V realitě to vypadá tak, že stanové městečko v 7 hodin nažhaví SMS a zbytek se do 7:30 vykoupí u pokladen. Stejně ale šťastlivci seženou jen horší představení, nezávaznost rezervace zneužívá každý. Takže se vyplatí jen delší navštěva, ranní budíčky a štěstí. Asi největší nechutností, kterou česká povaha objevila (včetně mě) je možnost vstupu do sálu, pokud není úplně naplněnCo to přesně znamená rozhodují králové ze Security. V praxi stojí přinejmenším desítky doufajících u vchodu a na znamení ochranky se zahajuje pravý masakr uzkými dveřmi až do všemocné závory černých šerifů. Co je to za systém prodeje, když v sále před příchodem úspěšných prodíračů není obsazená alespoň čtvrtina míst, a zároveň se lístky dááávno vyprodali.
Takovou třešničkou se stala úvodní znělka se svým oplzle vypadajícím oslavencem (že by Vary ve své kráse?) a překvapivě jednoduchou pointou.
Ale po tom všem jsem si sedl před plátno a většinou nelitoval námahy a nekulturnosti. Za všechny bych doporučil snímek The Love Crimes of Gillian Guess. Inovátorsky natočená parodie na americkou televizní popkulturu a současně slabostí lidského libida a vychytralosti.
Závěr výletu mně trochu zkazila asistence u nehody na silnici smrti D1. Na úseku se zdánlivě nesmyslným omezením na 100 km/h za deště VW vertikálně zarotoval podél svodidel a skončil na střeše. Ačkoliv jsem se původně šel jenom podívat co se stalo, nemohoucnost okolních řidičů mě donutila postarat se o děsně odřenou spolujezdkyni (jak jinak než nepřipoutanou) s těžkým šokem a natrženým kolenem. Říkala, že spěchali domů... Prosím jezděte slušně, půl hodinka zpoždění vás nezabije, narozdíl od oné nebezpečně nahnané, nehledě na to, že podle statistik by v Čechách mohly patřit známé černé plastikové pytle k povinné výbavě.