Velikonoční rocková mrskačka

Tak na tuhle akci mě vytáhla Lucka s tím, že nějakej kluk nějaké její kamarádky tam hraje na basu a dá se to poslouchat. Místo dění MC Slady, kde jsem nepáchl po méně než osmi pivech, mě taky moc nenadchlo, ale třeba se i v uprdlé Kroměříži začne poslouchat něco jiného než shitpop a la Superstar.
Za nehorázných 70Kč jsem vplul do ještě většího extrému a to sice ke stolu s Luckou, několika jejími kamarádkami a 2 maminami. Játra okamžitě zahájili obranu a já se vydal na anabázi za JEDNÍM pivem, po půl hodince u pípy se konečně dostalo i na mě. Mezitím začala hrát znamá morkovická partička Brevi Manu (název jsem nepochopil:ve formálním stylu se tohle používá jak výraz pro stručnost a rychlost), charakterizované podle mcslady.cz jako „mladé rockové trio hrající s nonšalantní grácií“, pokud teda ale grácie znamená Koňošovu spotřebu piva. Jejich progresivní rock brouzdající kamkoliv se opravdu dal poslouchat. Zvláště pak naprosto skvělá basa shoegaze-ového Toma a Honzovi (podle mcslady.cz Honza Koňařík) přesný (možná trochu jednotvárný) bubny. Zádrapovu kytaru jsem bohužel neslyšel, asi vinou nazvučení jistým p. Gregorem, který svou skromnou aparaturu s nálepkami ZUŠ KM schovával na baru mezi panákama, zvuku nepomohl ani support zvukař zákeřně se schovávající v polozemljance za pódiem, mám dokonce podezření, že to byl on který pouštěl nechutné projekce Always Coca-Cola a nasvěcoval reklamu na matonku. Další v pořadí byla Area 51. Polovinu koncertu jsem nestihl díky shánění druhého piva, ale po 3/4hod a třech vyzkoušených barech jsem se dočkal a mazal na už vyzrálejší snad (nu)-metalovou partičku z KM.
Asi o půlnoci konečně přišla hvězda večera, Nšoči, moje pogovací učitelka z koncertů na pionýrce. Hospodský rock jako z učebnice, doma bych měl cdčko asi hodně zaprášený. Bylo úplně jedno, že jsem je 5 let neslyšel, svoje klasický hity jenom doplnili několika nevýraznýma odrhovačkami. Kvalita, nekvalita, pogovala a pařila velká spousta lidí ať už umaštění motorkáři celí v kůži, růžová tričenka nakalených patnáctek nebo maminy slavící den volna + já. Tato směska si vynutila několik přídavků, dokonce někdo pustil skvělou projekci na gogo tyč, kde ale v tu chvíli nikdo nebyl, nebo střídaním log RHCP a Ozzy Osbourne Live at Budokan. Psychicky spokojen, fyzicky vyčerpán jsem ale už neměl sílu vyjít do schodů a protože v přízemí na „osmimetrovém Longer Baru“ došlo pivo, tak jsem se vyschle vytratil do ulic, ale s příjemným pocitem, že i u nás na vesnici se sem tam rozhýbají hnijící vody diskoték.
A došel jsem na maracanu (Word automaticky opravuje na karavanu) a <>