Kdovíodkud z lesů a skal

Uf. Dalo to práci, ale jsem čistý. Už jsem si připadal jako prase a ted je můj krunýř opět nablejskaný jedna radost!
Právě jsem totiž vylezl ze sprchy, kam jsem se vydal úplně náhodou, po strastiplné cestě do Prahy.
V pondělí jsme se s Macinkou vydali navštívit naše přátele a příbuzné do rekreačního střediska Pařez, plného malých dětí, ztracených psů, kroměřížských gympláků a jejich přísných vedoucích (4F, Mara Sedlák a zdravotník Ben = I, I, I - o vysvětlení těchto tří písmen požádejte je samotné, neboť můj vypitý mozek nebyl schopný tolik informací vstřebat, natož udržet).
Cesta tam - bus, hnus za 9 pjetek i s krosnama, v nichž jsme si vezli spoustu knih a špinavého prádla pro naše maminky (neučili jsme se a zrovna teď asi oba sedíme každý ve svém malém kolejním pokojíčku - promiň, mami).
Zpocení a špinaví se ocitáme v Jičíně, kde točí tu bezkonkurenčně nejlepší zmrzku. Macek doporučuje! Dal si míchanou - jahoda a budwar.
...no a z Jičína (opět busem, který má krásnější, něžnější, zodpovědnější, chytřejší, schopnější, samostatnější, praktičtější a vůbec nejlepší polovička nenašla) odjíždíme na Blata. Desetiminutová procházka a vítá nás napruzený dav Mekových spolužaček (a to POUZE spolužaček!!!), Filip s Marou a opilý Ben, jimž místní zaměstnanci odmítali poskytnout ubytování.
Následuje koupel (v bazénu), pokec s ženskýma, parádni sekaná k večeri a pivko...
...pilo se, zpívalo, hrálo na kytaru (i já jsem hrál - prý dobře, ale vzhledem k tomu, že jsem se nástroje chopil až v pokročilém stadiu večera, kdy už byla většina lidí opilá a zbytek našrot, je to celkem zpochybnitelná skutečnost)! Pak se už nehrálo, nezpívalo, ba dokonce ani nepilo. Odebrali jsme se do chatek a ulehli ke krátkému, mě naprosto nevyhovujícímu spánku.
Po snídani loučení s osádkou kempu, již jsme později opět šťastně potkali, děkovačka všem, kteří se na nás nevysrali a nenechali nás spát venku a vycházka skrz Prachovské skály k Jičínu.
Parádní skulinky* a šutry tyčící se nad údolíčkem, kde kdysi bylo moře ve mě vyvolávaly kamzičí (ne kozmičí!!) pudy, v Mackovi depresi a strach o mě a Jitku, která si nemohla vzít kolo, takže byla odsouzena k pěší pouti a společnosti své sestry, dvou svých spolužaček a slimejše (to jsem měl být jako já)...zkuste si hopsat po kamenech, když na vás váš partner nepříčetně křičí, že jste úplně blbí, lehkovážní, že spadnete a podobné výhružky. Naštěstí jsme potkali zbytek Jitčiny třídy, takže si mě Marcelka přestala tak intenzivně všímat. Prostě nádherná procházka :)
Jičín až zas tak hezký nebyl. Alespoň ne tak krásný, když jsme přijeli...sluníčko už nepralo, zmrzlina už taky nebyla a ani jsme se nešli podívat do muzea mého oblíbeného hrdiny - místního gaunera, loupežníka Rumcajse:(. Jen jsme si dali něco k jídlu, Mac toptopic a čaj, já pivko a se vztyčenými palci si stoupli na okraj vozovky.
Teď sedím na pokoji, už nesmrdím, nemám hlad, nemám tabák...
...zbyly jen startky a leporelo.

*Ten chlápek na fotce nejsem já!!!

Thx to Filip, Jitka, Suzan a Javaanse Jongens

Spešl thx to Mac za krásný výlet a za to, že nebyla vůbec protivná:)