A to jako proč?

Nevim co me to napadlo, ale po rumunském deliriu jsem se jednoho rána ve 2 odpoledne rozhoupal k tomu, že dokážu těm úlisným vědeckým abstinentům podlost jejich tvrzení ohledně alkoholismu naší sebranky (zdravim všechny co znám, kromě Martina Loučky). Na dva týdny prostě bude to nejtvrdší, co do sebe naleju, půllitr Birellu. První dva dny pohoda, hlavně díky únavě a cestování. Třetí den přišlo pozvání na ples a naprosto automaticky jsem si řekl, že na plese si přece musím dát od limonád time-out. Chyba lávky, ale zkusil jsem ji napravit navštěvou nation2nation party s VŠE klukama. U baru jsem čekal 10minut, až se okolí vylidní nebo vykalí,a objednal si ko-ko-kolu. Že mě kámoš Shewa za mou odvahu na uvítanou kopl do koulí, Peca se se mnou pro jistotu vubec nezahazoval a ostatni se obraceli "A to jako proč?", nemusím asi dlouho vysvětlovat. A tak trapnou rovnou chůzi, znuděnost po 2minutach pokecu s jednou mexicankou nebo nutkáni do sebe nalít okenu se sidolem, jsem už dlouho nezažil. S pocitem, že se na mě všichni dívají, jsem radši po anglicku vypadl. Po anglicku vlastně asi ne, cestou jsem viděl jak vrchní pár anglánů dost rychle vyhazoval přes zahrádku.
To je smutný, co? Raději asi podobných exeperimentíků nechám, pravda je příliš krutá. No a co ty? Taky bys v pohodě přestal a nezměnil život, jenom kdybys chtěl? Ale na druhou stranu proč taky...