na prochazce

protoze je tedka pomerne in chodit na prochazky, rozhodla sem se, ze nezustanu pozadu. uz dlouho sem se chystala do nedaleke obory a navic sem si chtela natrhat fialky, protoze hezky voni, a vypadaji a tak. jenomze obora je obora, u vstupu byla cedule vitaji vas prazske lesy. a v lese zadny fialky nerostou, jenom nejakej podelanej cesnek, nebo co. tak sem se aspon rozhodla, ze pujdu tama, kde prede mnou nikdo nikdy nesel, ehm. po nejake dobe sem vylezla nekde u bile hory a tam vzadu u zdi, mezi uschlyma psima hovinkama, se skvel one fialovy poklad. taky tam byl jakejsi drozd, a asi mu neco bylo, protoze neuletel, tak sem ho chtela vzit, ale nakonec sem ho nevzala (to me pripomelo, ze sem jako mala hodne ulitavala na tom, ze si ochocim nejaky zvire z divociny. tak postupne zahynulo v krabici u moji detske postylky nekolik zajicku breznacku, co sem sebrala na poli - ted je mimochodem sklizen, jedna sova, ale tu uz sem prinesla domu prejetou autem, nemela sanci. jednou sem dokonce videla v zime na poli labut, tak sem ju chtela taky vzit, ale ta uletela...no). bylo to hezky, myslim, ze na dnesni den nikdy nezapomenu