středa, dubna 06, 2005
na prochazce
protoze je tedka pomerne in chodit na prochazky, rozhodla sem se, ze nezustanu pozadu. uz dlouho sem se chystala do nedaleke obory a navic sem si chtela natrhat fialky, protoze hezky voni, a vypadaji a tak. jenomze obora je obora, u vstupu byla cedule vitaji vas prazske lesy. a v lese zadny fialky nerostou, jenom nejakej podelanej cesnek, nebo co. tak sem se aspon rozhodla, ze pujdu tama, kde prede mnou nikdo nikdy nesel, ehm. po nejake dobe sem vylezla nekde u bile hory a tam vzadu u zdi, mezi uschlyma psima hovinkama, se skvel one fialovy poklad. taky tam byl jakejsi drozd, a asi mu neco bylo, protoze neuletel, tak sem ho chtela vzit, ale nakonec sem ho nevzala (to me pripomelo, ze sem jako mala hodne ulitavala na tom, ze si ochocim nejaky zvire z divociny. tak postupne zahynulo v krabici u moji detske postylky nekolik zajicku breznacku, co sem sebrala na poli - ted je mimochodem sklizen, jedna sova, ale tu uz sem prinesla domu prejetou autem, nemela sanci. jednou sem dokonce videla v zime na poli labut, tak sem ju chtela taky vzit, ale ta uletela...no). bylo to hezky, myslim, ze na dnesni den nikdy nezapomenu
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
22 komentářů:
to proste fakt vubec fakticky prakticky nejde okomentovat, ja si pamatuju akorat jaks furt schovavala jezky ale o tom ze jsi normalka chtela sebrat labut to me nikdy ani v tom nejdivočejšim snu nenapadlo jako by me to nenapadlo MARCELI zatim
jo, nejlepsi bylo, jak ta velka kocka chtela zdrhnout do nejakyho kere a tys ju chytla za ocas a vytahla ven:)
:) tak takhle se chovaji opravdovi "zachranci" zvirat..
dalsi z nesmrtelnych prispevku... casem az toho mek napise vic, planuju to vydat knizne - predmluvu napise paule (od tristana tzary tu nebyl nikdo s originalnejsim rukopisem) a jako bonus bude nejaky 4f zebricek 138 nejlepsich nu-jazzovych svedskych skladeb...
:)) omlouvam se, ze tu zaclanim. jen mi to trochu primomnelo, jak sme jednoho slunecnyho dne stali s suslou u cesty a najednou kde se vzalo tu se vzalo, nadherny kotatko. takovy fakt roztomily bilocerny s nadhernym kukucem, urcite by se vam vsem libilo. bohuzel teda melo jednu jedinou chybu a to ze si to, prcek malej, ladoval primo pres cestu. no a protoze po ceste jezdily auta velmi rychle (vsichni nekam spechaji), stalo se, ze jedno z nich to maly kotatko porazilo, byla to vcelku rana. videt tak nadherny kotatko, jak ho sejme auto neni zrovna prijemnej zazitek, bylo nam z toho obema celkem blbe, ale co se da delat.. tak sme stopovali dal, no a jak jely dalsi auta, tak se vzdycky naslo nejaky, ktery to kotatko prejelo znovu a znovu a znovu. jednou to schytala pater, podruhe mu prejeli hlavicku, vzdycky se ozvala strasna rana. a kdyz mu ponekolikate prejeli pres brisko, tak vsechny vnitrnosti toho malinkyho kotatka vystrikly na cestu nekolik metru dopredu. po case uz neslo ani poznat, ze to kdysi bylo to nejhezci kotatko, zbyla jen rozmazla skvrna na ceste.
ach jak je ta roztomilost pomijiva.myslim,ze po te pulhodce by si to "kote" uz asi nikdo rad nepohladil
majkl: dalsi genialni prispevek, kurna takovy perly hazej na simchu, tady ti to marcela "kocici mama" vsecko vymaze. no minimalne te bude do smrti nenavidet...
ja nemuzu nic mazat, to si muze akorat majkl vymazat sam, tohle je blog svobody...freeeedom blog...nebo ne?
Já se teda musím Macka zastat: tohle je opravdu smutná příhoda. Dám k lepšímu jednu optimistickou, a to jak jsem přišel k Šedivákovi a Čerňuchovi, i když to už někteří slyšeli. Vracím se tak jednou z hospody a u stadionu Slávie jsem potkal dvě roztomilá koťátka. Opuštěně se přede mnou motala (?) a já si řekl, že pokud se mnou dojdou až na Kotojedskou, tak si je vezmu domů. Došli. Tak jsem vyhrabal někde u popelnic větší krabici, narval je tam a táhl přes celou Oskol až domů, do Zámoraví. Cestou ječeli, jako když tam nesu batole, až se za mnou všichni nenávistně otáčeli. (Policii, naštěstí, nikdo nezavolal.) Šťastně to ale přežili, i když se jedna pob***a a druhá pos***a. Tomu říkám dobře vypointovaná příhoda se šťastným koncem.
PS: Pokud se divíte virtuóznímu použití místních kroměřížských názvů, tak vězte, že mi všechno poradila Jana Wiedermannová.
PPS: A někdy dám k lepšímu, jak jsem někomu nechtěně ukradl Zrzouna. Ach, jak ten prvních pár dní voněl....
je to takova prihoda ze zivota s poucenim bijicim do oci: rozhlidni se, nez prejdes. to prece husti kazda matka do svych deti.. takze bych to nemazal, ono teda vlastne ani nevim jak:)
susla: hlavne u zen! ehm;)
A ted me napadlo k te kocici tematice, ze vam taky napisu, jeste nez zacne hodina, o jedne kocce, strasne ludre. to, aby vam jich zas nebylo tak lito.. na zahradce za domem mame budku pro ptacky:) nebylo ji kam povesit, tak ji mati soupla na zidku, ptacci vesele litali, kazdy den jich bylo vic, to se vi, ze v zime se jim neco k snedku musi tezko hledat. ale k veci, ona budka byla na konci zidky, kde zaroven roste liska a mezi vetvemi one lisky se na uplnym okraji zidky ulysne krcila kocka ludra. cekala mrcha na svou obet, ktera za nedlouho prilitla. s klidem v dusi, jako kazdy den pristala u budky a pak uz sem videl jen marnej pokus o uletet pryc. po nebohem ptackovi zbylo sotva jedno pirko..
pouceni pro ptacky zni: rozhlidni se, nez zacnes zrat!:)
No, Majkle, normalne by ve mne ta prihoda pravdepodobne zanechala nejake emoce, ale dneska asi nemam svuj den. zkusim si to precist za chvilku a uvidime. nebo radsi ne.
ja si jenom vzpominam, jak jsme se segrou chovali na zahrade nejakyho ptaka v ohradce, taky nemohl nejak chodit.. nebo spis litat. vydrzel nam den. tak vidim, ze v detstvi (nejen) jsme se vsichni bavili podobne..)
p.s. nas pes zije uz 9 let
nerika se ptackum na zahrade v ohrade slepice? :)
susla: :) ackoliv se to tak muze na prvni pohled zdat (shodneme se i v tom, ze nemohl chudak litat) tak jsem myslim uz byla v tom veku schopna odlisit nejakyho ptaka od slepice. a slepice to teda nebyla!
majkle, ty se nejak moc divas na bananovy rybicky, co?:)
z bananovych rybicek znam znelku, ta ujde. jinak nevim, moc to nesleduju..
sem u vas doma videl ty regaly plny videokazet podepsany b.r. ;)
esej o trech bodech aneb Proc jsem si nikdy neporidil kocku, psa a labut
1)pribeh zelvy (bez hepyjendy)
odjizdime na tydenni lyzovani,babicka zapomina krmit zelvicku, zelva umira
2)pribeh zelvy dva (s hepyjendou)
vymyvame akvarko, ptam se tatky kde je zelva, pry na balkone v lavoru, ja ze pry tam neni, tatka pry ze asi vylezla a skocila(bydlime ve 3.patre)zelva zije,dostava hermanek na krk, makovinku proti bolesti, doziva se vysokeho veku (u babiccina souseda)
3)pribeh krecka
krecek byl hravy a tak mu bracha udelal houpacku z provazku.krecek se do ni zamotal a obesil.
jeste jsme meli rybicky, ale ty u nas nestihly umrit, protoze je snedly ty zelvy, co pak taky umrely.proto nechovam kocky, ale mam je rad
A abych tech desivych prihod nemel dost, tak dnes pri cekani na zastavce jedna malinkata holcicka vzala kousek rohliku a "sla klmit ptacky".Nanestesti hodila rohlik tak sikovne, ze spadl primo na kolej a v tam nevhodnou dobu, ze nebohy hladovy operenec uz nestihl odletet, a zbytek si domyslite.
Sten: ten nebohy operenec plivnul na vlak?
Okomentovat