Já jsem věrná, já jen šlapu

se mi tahle věta, kterou včera vypustila do světa nějaká holčina z filipovy septagamie , tak zalíbila, musí na blog, říkal sem si. nikuš, dříve plachá dívenka aspirující na studium psychologie (dnes chladná právnička s moderním rozcuchem), přesně odhadla naše momentální aktivity a důvody, proč nikdo do naší internetové bible nepřispívá. ikdyž zapomněla, že někteří "přátelé na telefonu" se mnohem raději věnují nebohulibé činnosti "pletení tataru" a to už velikonoce dávno skončily. ale neodbíhat.

poté, co sem se pár dní děsivě učil, sem dostal náramnou choutku vyhodit si z kopýtka a tak sem uposlechl kashovu radu a jel s ráďou navštívit holky a filipa. Po strastiplné močopudné cestě busem do jičína se nás ujala "Jitčina pěší četa" a všelijak-jen-ne-správnou-cestou nás dovedla až ke skalám, kde se průvodcovství ujal vojta náprstek (kdo nezná, ať zpytuje nevědomí!). štěrbiny a šutry a vyhlídky míru a písek a skály a bylo to tak pěkný, že sem fotil, až sem brečel, ale jak sem posléze zjistil, všude na fotkách sou nakonec jen zadky a záda, většinou holek. ale když já šel úplně poslední a oni to valili jak simcha mrkev na zamčeném kamrlíku. nicméně sme po namáhavých kilometrech, pivech a zmrlinách na lačno triumfálně dorazili do marova základního výškového tábora. utahaní a uslintaní jak psi pana pavlova. kofola nás měla vzpružit, ale měli zas jen pivo, začínalo jít do tuhého. a poté co dojel i filip, mara a ben bjačků se svým pelotonem rozverných septimánek, i do tvrdého. chtěl bych tímto poděkovat jisté arině, které sem snědl večeři, děkuji. měli sme se s ráďou jak v bavlnce, páč chlapců tam bylo jak bělma v alergikově oku a dívčin nespočet. a jak se o nás staraly!

nojo, jenže pak začala ta dlouho očekávaná závěrečná apokalyptická khalba a mně se z toho všeho očekávání udělalo skoro nevolno. rozjezd podivně rozpačitý, ráďa byl dokonce přistižen při perverzních skautských hrách aneb "pětka mezi půlky" a "polib svého Mašíka". jenže co se nestalo, na scénu vlétla mojmírova archivní zelená a já uplatňujíc taktiku když-už-je-mi-blbě-tak-ať-je-to-aspoň-z-chlastu požil kalíšek zázračné tekutiny, která poprvé v životě můj žaludek uklidnila a nepřivodila mi žádné odřediny a vykloubené kotníky! Mojmír! Kolem jedné přesun na chatku (holčičí!), kde se při vynikajících setech djské dvojce masňák-shewa in da cottage vlnilo spousta sličných dívek, já a filip až do svítání. populárním se stalo hlavně vyskakování z chatky oknem, při jakékoliv potřebě, Forman hadra. spousta fotek a videí zadků a zad, scénických tanců a filipových kanad. pak už jsem jen musel odlepit oranžovou nálepku na stěně chatky, kterou Jíťa považovala za krvelačného pavouka (nepřipomíná vám to někoho, kasho?) a mohlo se jít na dvě hoďky spát. každej čvrtek by měl být takovej. díkec všem zúčastněným, vězňům bezvědomí a arině!