Napařez: definitivní verze (text)

Hosté se už snažili svým prostým a neúplným způsobem popsat, co se těch pět neuvěřitelných dní dělo na turistickém kurzu třídy septimy B, ale je na mě jako personálním managerovi výpravy a programovém vůdci chlastací úderky, abych některé věci uvedl na pravou míru. Na úvod je třeba říct, že se nám s Marem ze začátku moc nechtělo: kolegové nás varovali před studenty a meteorologové před počasím. Nakonec ale všechno dopadlo dobře; jak dobře, úžasně!

Ubytování v chatkách bylo dobrou volbou: náš zdravotník miminko Ben se v té svojí hned zabydlel, takže pro Maru zbylo k dispozici jen zápraží a já byl nucen hledat domov jinde. První den sice pršelo (i když více méně hypoteticky pro potřeby spící Benovy chatky), ale od druhého dne jen sluníčko a teplíčko. Oproti tradičním turisťákům, které jsou založeny na tzv. 3P, my jsme zvolili heslo 3I (intelekt instinkt improvizace), které se maximálně osvědčilo a zajistilo naprosto hladký a nestresový průběh akce. (Krom toho se vedení dalo označit i 3Š - škubačka šikana šampón.) Tři celé dny jsme využili ke třem náročným cyklotúrám, které jsme spojili s pěšími túrami a kulturou (většinou za dvacet tři): Prachovské skály, Hrubá skála, Trosky, Kost, Humprecht a tak. Po večerech se samozřejmě kylielo: první večer na zahrádce místní hospody, druhý večer u mě doma, třetí večer uvnitř místní hospody, čtvrtý večer všude. Kvalita i kvantita kalb kulminovala asi třetí večer, kdy se na námi vytvořenou diskotéku dostavili i místní voyeuři s fotoaparáty a ze mě a Mary se stali menšinoví akcionáři restaurace. (Anebo bychom si to aspoň zasloužili, protože jsme ztrojnásobili její základní jmění.)

Tím nejdůležitějším jsou ale vždycky účastníci zájezdu. Osmnáct dívek šest chlapců a nutno říct, že i přes snahu se nám k chlapcům nepodařilo najít cestu. Docela silně byla obsazena dechová sekce (hrající na trumpety), zbytek si zřejmě dokázal najít zábavu sám a nepotřeboval k tomu asistenci děvčat ani vedení. Oproti tomu dívčí, původně více obávaná část se ukázala jako naprosto skvělá; dá se říct, že všechny byly fajn, ale zvláštní pozornost si vyžádala devítičlenná chlastací úderka, jejíž každá jednotlivá členka vynikala nějakou předností, zvláštnůstkou nebo talentem. Dana zaujala mimořádným metabolismem se zcela originálním použitím žáhy, žlázy a brzlíku, dokonce u ní kolega biolog zkušeným okem zaznamenal existenci lícních torb; její metabolismus ji navíc nutil neustále řešit dilemata a trilemata při výběru vhodných potravin; ohromila také svou schopností usnout kdykoli kdekoli a ráno se probouzela se stále novými nápisy na její reklamní ploše. Hanča se vydala na badatelskou dráhu a hned třetí den se jí podařilo objevit přehazovačku, následné lekce z použití brzd a šlapání jí konečně umožnily používat bicykl tradičním způsobem v sedě; její sportovní talent se projevil i při dobrodružném nácviku nočních akvabel. Jíťa se mimořádně osvědčila jako velitelka pěšího komanda, zaujala hláškou "Tohle nemůže být učitel!" a hrou "Kdopak to mluví". Kačka se starala o kačky a o vyučující, které ve chvílích jejich zvlášť velkých pubertálních výlevů usměrňovala do patřičných mezí. Leňa se rozhodla ze zásady nemluvit před půlnocí a šéfovala cigaretám, aspoň těm mým. Lucka úspěšně zasuplovala svou nemocnou sestru a navíc namasírovala co se dalo. Markéta jako zástupkyně velitelky pěšího komanda podávala pravidelná denní hlášení, z nichž ta telefonická ukázala, že i Mara je jenom člověk; teprve poslední večer mi zcela změnila život vynálezem spoření - jak jsem jen bez toho mohl doteď žít? Peťa si hodila desetikorunu někam, kam asi neměla, a navíc si léčila oteklý kotník tancem v kanadě. Suzan vynikla jako DJ, milovnice těžkých převodů, autorka všech kadeřnických kreací a jedné zvlášť složité taneční figury, kterou nikdo jiný nedokázal ani vzdáleně napodobit.

Pro ty, co pořád netuší, jak skvělý to bylo, dávám ke srovnání integrující výlet do Prahy '02, díky kterému se znám s většinou přítomných: bylo to přinejmenším stejně dobrý! Největší respekt patří Marovi, slunci mých dnů a měsíci mých nocí, jedinému člověku, který rozumí hlavolalamům. Čekám na zasvěcený pohled z druhé strany od Suzan a snad i jiných, příležitostných čtenářů. V pondělí sem hodím druhou, fotografickou část.